Alternativní kapitola 3 (lessons on selfless love)

16. září 2017 v 18:36 | Magorovo Wuhu |  Povídky
He looked at her with mild confusion, waiting for her to speak. Obviously, he was nervous and afraid of what she was about to say.
"Sev… Come here. Sit with me."
He was hesitant, but he obeyed. Slowly and carefully, he approached her and sat down on her bed. He was so close now. The expression on his face showed nothing.
"Oh Sev… You have no idea what you've done wrong, do you?"
He looked utterly confused. "I… Really… I saved your life!"
"In exchange for what was dearest to me. My husband and my child. My family, Sev."
A tear slipped from under her eyelid, but she quickly wiped it off and continued:
"I should have died with them. Now I have nothing left, Sev!"
"Why, you have me! I understand you married James Potter because you were angry with me for calling you that terrible name, but he… How could you?"
He was now shaking with anger. "I am… Willing… To forgive you for that. Please do the same and forgive me for calling you the m-word. I promise it won't happen again. I can't lose you, Lily. You are… The only person I've ever cared about."
What she said next was just a mere whisper. She sat up and took his face in her hands. His eyes were so dark she nearly lost herself in them.
"But you don't care about me."
"I don't understand."
"Of course you don't," she said with a deep sigh. "Don't worry about it any more. Selfless love is… Something you've never experienced… You will never understand it."
She tried to hug him but he jerked off her embrace and continued with the talk:
"You didn't care about me when you married that prat! Seriously, you've done the worst thing to me you could think of, which was… Clever of you. But I'm willing to forgive, isn't that love enough?"
She was struck with surprise and horror. "Do you truly think I did that because of… Because of revenge?"
"Why else would you do it?!"
"Because I loved James?"
A quick expression of agony ran across Severus's face.
"Don't try to fool me with this. You cannot lie to me. You never liked James before. I'm not stupid, Lily."
She didn't know what to say. She tried so hard to make him understand… But getting over his paranoia and old hatred was more than he was capable of doing. And now he thought she was hurting him, too. She, Lily! In spite of that, she wasn't willing to give up on him just yet.
"Listen, Sev. Just listen to me. I fell in love with James. I truly did. He changed, matured, he stopped showing off, he helped me in so many ways…"
"DON'T! I WILL NOT listen to that! I understand you're not willing to stop taking revenge on me… Why?"
She shushed him with a finger pressed on his thin lips. "I'm not trying to hurt you, Sev."
"But that's exactly what you're doing." he said with accusational tone of voice.
"I'm sorry for that, Sev. But it's not something I'm doing on purpose. That's what I'm trying to say to you."
"I don't believe that. Just tell me you hate me already!"
She felt so hurt when she saw him there like that, fighting the urge to cry and shaking with anger. But she said nothing, for she really didn't know what else to say.
"Oh Sev, I wish I could help you get out of your personal hell," she thought helplessly. Severus, being already a mighty legilimens, noticed that thought. Personal hell… What did she mean by that?
Just when Lily was starting to think that Severus was a lost case indeed, she suddenly heard him speak.

"So you… You truly fell in love with James?"
"Yes."
"How did he make you love him?" he interrogated.
"He didn't make me love him, Sev. It just happened. The same way you've come to love me. I didn't make you love me, you know."
"I don't… How do you know? Why didn't you tell me you knew?"
She fell silent. He was just staring at her in disbelief. "Why didn't you tell me?" he reapeated weakly.
She grabbed him by his shoulders. "Severus Snape, you need to understand that what you feel for me isn't love."
"Then… Then what is it?" he whispered shakingly.
"Dependancy, obsession, preoccupation… Definitely not love. You want to make me as dependent on you as you're on me. So you want to hurt me, in fact. And that has nothing to do with love, as far as I know."
He buried his head in his hands. He knew she was right from the moment she named his feelings by their proper names.
"Look at me, Sev."
His eyes were wet with tears when he did.
"Do you want to know what love is?"
He nodded and Lily led him towards the window.
"As we both heard in lessons on the theory of magic, my dominant element is Earth. Let's look at it. Look out of the window. Look at those leaves moving to and fro in the wind. Just give them a nice, long, proper look."
He did as she said.
"Now, tell me - it's beautiful, isn't it? All those details. Everything about this scene is perfect - even the mistakes. Some leaves might be missing, some might be a bit damaged… It's what makes this scene unique. It makes it even more perfect. Do you agree?"
Severus nodded in agreement.
"For thousands of years, people've been claiming lands to be theirs… They've been buying them, renting them, selling them… Owning them. Love is when you just want to be close to that scene, to look at it and study its every detail. When you don't want to own it. Because you know that taking it and cultivating it would ruin it. You like it when it's free. And if someone tries to own it and do something to it, you protect it, never expecting anything in return. Nature needs to be free of people. Especially those who forget that they can never tear a tree from the context of its scenery and preserve its beauty at the same time."
Severus looked perplexed. Lily continued:
"Now, obsession is when… You like a tree so you decide to cut it and put it in your garden."
"You kill the true nature of it. You kill the context," Severus said.
"Exactly."
"It's what I've done to you," he whispered hoarsely and choked.
"Well…" She turned to him and saw how hurt he looked. "I suppose we can put it that way."
"I'm sorry. I'll never bother you again, Lily."
 

Pravidla hry SLEDOVANÁ (moje vlastní)

7. července 2017 v 17:58 | Magorovo Wuhu |  Užitečné věci
Sledovaná je venkovní hra pro dva až tři hráče (něco mezi honěnou a schovávanou, ale na velké ploše), přičemž podle počtu hráčů se pravidla trošku mění. Hrací plochou je jedna celá městská čtvrť nebo pár ulic. Vždycky je užitečné si předem určit, odkud pokud hrací plocha bude. Všichni hráči musí mít zdravé nohy, oči a uši. Před zahájením hry by si hráči buďto měli pořídit píšťalku, nebo si předem domluvit pro každého jedince typický, hlasitý zvuk, kterým dají najevo svou přibližnou lokaci.
Doporučené vybavení: Píšťalka, vysílačka či mobil (pro případ, že by se hráči sobě navzájem ztratili), hodinky (no jo, nebo mobil. xD), plánek města či pouhý náčrt hrací plochy

Pravidla pro 2 hráče:
1. Hráč 1 zavře oči a zacpe si uši, je v podstatě jedno, kde, a dá hráči 2 náskok 1 minutu.
2. Za tuto dobu se hráč 2 musí vzdálit od hráče 1 na co největší vzdálenost, ze které bude pro hráče 1 ještě viditelný.
3. Po uplynutí doby náskoku hráč 1 otevře oči, uvidí hráče 2 a vydá se ho pronásledovat.
4. Hráč 2 uteče a schová se před hráčem 1. Od té chvíle platí, že nesmí být hráčem 1 spatřen. Další povinností hráče 2 je vždy vědět, kde je hráč 1 a kam má namířeno. Pokud se mu hráč 1 ztratí, hráč 2 zapíská na píšťalku nebo vyloudí předem domluvený zvuk a čeká, dokud se hráč 1 zase neobjeví. Pozor, hráč 2 nesmí být viděn!
5. Hra tedy probíhá tak, že hráč 1 pronásleduje hráče 2 a hráč 2 špehuje hráče 1. Hráč 2 mění své pozice, kdykoli se mu to zdá bezpečné, čímž hra nestagnuje. Může používat svůj zvuk k tomu, aby hráče 1 zlobil, lákal a naváděl.
6. Cílem hry pro hráče 1 je uvidět hráče 2. Jakmile hráče 2 uvidí, ukáže a zavolá na něj. Povinnost hráče 2 je hru ukončit a uznat svou prohru.
7. Hráč 2 vyhrává tehdy, pokud se mu podaří být neviděn po předem domluvenou dobu (doporučuje se 20 minut).

Pravidla pro 3 hráče:
1. Hráč 1 a hráč 2 zavřou oči a zacpou si uši, je v podstatě jedno, kde, a dají hráči 3 jednominutový náskok.
2. Za tuto dobu se hráč 3 musí vzdálit od obou hráčů na co největší vzdálenost, ze které bude ještě viditelný.
3. Po uplynutí doby náskoku hráči 1 a 2 otevřou oči, uvidí hráče 3 a vydají se ho pronásledovat.
4. Hráč 3 uteče a schová se před oběma hráči. Od té chvíle platí, že nesmí být ani jedním z druhých dvou hráčů spatřen. Jeho povinnosti jsou stejné jako výše pro hráče 2 ve hře pro dva.
5. V nestřeženém okamžiku se H2 odpojí od H1 a schová se. H1 ho přitom nesmí vidět, jinak H2 prohraje! H2 musí hráče 1 sledovat všude, kudy chodí, aniž by sám byl spatřen.
6. Cílem pro hráče 1 je chytit hráče 3.
7. Cílem pro hráče 2 je chytit hráče 3 dříve, než se to podaří hráči 1. Aniž by ho hráč 1 spatřil.
8. Cílem pro hráče 3 je postarat se o to, aby hráč 1 uviděl hráče 2, přičemž hráč 3 samozřejmě nesmí být chycen.
9. Vyhrává ten, kdo svůj cíl splní jako první.

Magie a věda v Bradavicích - 2. kapitola

6. září 2016 v 19:13 | Magorovo Wuhu |  Povídky
Hned další den mi začala výuka.
"To je trochu brzy na to, abych se stačila v Bradavicích zorientovat," pomyslela jsem si. A taky že jo. Nejen, že jsem nemohla ani za boha najít svou učebnu (i přes Albusovy sáhodlouhé instrukce - asi proto, že prostě nebyly k zapamatování), ale ještě jsem po cestě málem vrazila do Severuse - toho protivy, co se mi vysmíval na hostině.
"Dávejte pozor, kam šlapete," utrousil suše.
"Pardon..."
Snape, když zjistil, že srazil mě, hodil na mě posměšnou grimasu a otočil se, že půjde, jako kdybych mu nestála za řeč. Já ho však zastavila, protože jsem fakt, ale fakt potřebovala zjistit, kde to sakra jsem.
"Neřekl byste mi, prosím vás, kde je učebna Nauky o mudlech?"
"Tady jistě ne," ušklíbl se a nechal mě tam stát. Super, fakt super.
Nakonec jsem to našla, hlavně díky těm pohyblivým obrazům na zdech, které mě navigovaly. Na svou první hodinu jsem dorazila o akademickou čtvrthodinku později.
"Tak, všichni dovnitř," vydechla jsem s omluvným podtónem a nahnala své studenty do třídy. Nebylo jich moc, jen asi pět nebelvírských, asi po třech z Havraspáru a z Mrzimoru a pochopitelně žádný zmijozelák (ano, už jsem zjistila, jak se která kolej píše.) Studenti si bez řečí posedali a vyčkávali slov. Byla jsem jejich chováním příjemně překvapená. Usmála jsem se na ně, omluvila se za svůj pozdní příchod a nechala každého z nich, ať se mi krátce představí. A pak jsem vzala do ruky učebnici, co jsem z ní prý měla učit... A polilo mě horko.
"Co se děje, paní profesorko?" ozvala se Hermiona Grangerová.
"Já jen..." vydechla jsem frustrovaně "že se mi ta učebnice ani trochu nelíbí."
Ale vážně - tohle má být učebnice nauky o mudlech? Malá, černá, stará snad sto let - podle čehož vypadaly i informace v ní?
"První kapitola - Co je výraz "mudla" a co znamená - čtyři stránky A5."
"A5?" ozval se kdosi ze studentů. Ignorovala jsem ho. Byla jsem v ráži.
"Druhá kapitola - Utajení kouzelnického světa před mudly. Třetí kapitola - Jak se chránit před odhalním mudly. Čtvrtá kapitola - Úvod do paměťových kouzel a jejich použití po odhalení. Pátá kapitola - Mudlovské vynálezy - automobily, fotografická zařízení a... Telefon? To je všechno? To je tak zastaralé, že by se vám každý mudla vysmál! A ta móda, to je kapitola šest - to už se dávno nenosí. Tak to ne. Z tohohle vás učit nebudu. Musím si promluvit s Albusem."

***

"Je to tak, jak říkáte," pověděl mi Albus, když jsem mu o té učebnici o hodinu později rozhořčeně vykládala v jeho kanceláři. "Proto jsem vás zaměstnal. Už dlouho se ví, že učebnice Nauky o mudlech jsou scestné, zastaralé, nespolehlivé a ano, nebezpečné tím, jak jsou zastaralé. Bohužel, jen málo lidí z našich řad má potuchy o tom, co přesně je špatně a jak přesně to opravit. Vy jste mudlovka, pedagog a máte dobré a funkční vztahy s kouzelníky už od útlého dětství, což jsou tři věci, které jsem hledal v člověku, který by, společně se mnou, mohl vydat novou verzi učebnice."
"Jenže to už bude lepší, když tu učebnici napíšeme celou znova," pípla jsem.
"Ach ano, to je možné," souhlasil ředitel s úsměvem.
"A zatím je mám učit z čeho?"
Albus se přátelsky, a zároveň pobaveně, usmál. "Z ničeho. Naučte je to, co uznáte za vhodné. Syllabus je čistě na Vás. Určitě si však svůj plán někam napište a dejte mi ho k přečtení."
"Ano, pane řediteli," kývla jsem, také s úsměvem, který narůstal každou vteřinou.
"Á, kreativní mozek se už začíná projevovat," řekl na to spokojeně Albus. "Cítím změnu. Velkou změnu, a rozhodně k lepšímu."
 


Přátelství a samota

19. února 2016 v 17:02 | jasamjasam |  My world
Nedávno jsem narazila na pár řádků, které o mně říkají velkou část pravdy. Viděla jsem je samozřejmě už předtím, ale tentokrát jsem se nad nimi zamyslela. Dám vám je sem přeložené, a záměrně použiju minulý čas, protože tu zamýšlím napsat, jak to u mě pokračovalo a jak je to dnes. Kapitola se uzavírá. Takže:

Já jsem byla ta kamarádka, která musela chodit za skupinou, když chodník nebyl dost široký. Byla jsem ta, kterou přerušili, když mluvila. Byla jsem ta, kterou nechávali za sebou, když jsem po nich žádala, aby na mě počkali. Byla jsem ta, kterou moc nebrali ven. Já jsem byla ta, která, když chtěla jít nakupovat nebo někam jinam s kamarádkou, musela to být ona, kdo pozýval, aby měla zajištěno, že na ni nezapomenou.

A já bych k tomu ráda napsala pokračování, páč si myslím, že tím toto tvrzení hezky doplním.

Jsou lidé, kteří v tomto setrvají a dále lezou do zadku lidem, kteří by na ně jinak úplně zapomněli. Stanou se povídavějšími, pohodovějšími, zajímavějšími, společenštějšími a nakonec se toho ocáskování úplně zb aví. Jsou in. Jsou v grupě. Bývají ti nejhlasitější (a pro mě nejotravnější). Doplňují konverzace hereckými scénami, mění hlasy, řvou nepochopitelné kraviny, máchají rukama... No od těch hned zdrhám. :D

Já to udělala jinak.

Už odmala jsem byla zvyklá, že na mě lidi serou (byť to někteří nedělali schválně) a tehdy jsem to zkoušela prvním způsobem. Přitahovala jsem na sebe pozornost, pořád jsem něco tvořila a všem to ukazovala, byla jsem emočně vypjatá, dělala hysterické scény, byla jsem absolutně nesamostatná, no zkrátka jsem dělala všechno proto, aby si mě lidé všimli. Toužila jsem být slavnou a obdivovanou zpěvačkou/herečkou/modelkou/vůbec čímkoliv slavným.
V období puberty jsem měnila styly tak, jak je měnila moje kamarádka, která byla tehdy pro všechny ikonou. Byla ta "in" a já toužila být jako ona. Ach bože, jak já jí záviděla. A právě i ona byla jeden z těch lidí, kteří mi jasně dávali najevo, že je plno jiných lidí, se kterými se baví mnohem raději než se mnou. Byla jsem emo, byla jsem scene,.. No prostě co zrovna letělo. Taky jsem nosila duhové stíny až k obočí, dlouhé sukně, co vypadaly jako deka, dál jsem mívala záchvaty vzteku (i když o poznání mírnější), nosila tenhle make-up, támhleten make-up..

A tak to šlo dál, dokud se na mě úplně nevykašlala společně s pár dalšími. Tehdy jsem si uvědomila, že já prostě NEBUDU in. A proč jsem nemohla být in? Ostatní to přece dokázali, tak proč já ne?
A v průběhu let jsem na to přišla - protože já to NECHCI.
A tak jsem se vykašlala na všechny, kteří kašlali na mě. Stanovila jsem si základní zásadu: jak se chováš ty ke mně, tak se chovám já k tobě. A bylo to - zůstala jsem víceméně sama. Docela mi to vyhovovalo. Měla jsem svůj klid, ale tak nějak jsem pořád hledala pravé přátelství. Bylo to ale těžké - najít k sobě někoho - protože jsem absolutně netušila, jaká jsem. Střídala jsem styly, nálady, dokonce i celé druhy osobnosti. Fakt jsem nevěděla, kdo jsem a jaká jsem. Věděla jsem jenom, že si před lidma občas připadám trapně a jindy přehnaně sebevědomě, že jsem taková a jindy zase pravý opak. Byla jsem všechno a zároveň nic a absolutně jsem nevěděla, co si o tom myslet.
Tak jsem si nemyslela nic. Vysrala jsem se na všechno a na všechny, dělala jsem si svoje vlastní aktivity - kreslení, čtení, psaní, cokoliv kreativního, byla jsem na počítači, učila se různé jazyky, chodila na dlouhé procházky, cestovala jsem, dobře jsem se učila.

Zajímavý zlom přišel tehdy, kdy jsem si našla přítele, se kterým budu pomalu už šest let. Najednou tu byl někdo, komu jsem se líbila a kdo se mnou chtěl být. Psal mi a hlavně se mu nelíbilo, když jsem na něj neměla dostatek času. Vzpomínám si, jak se mi postupně probourávaly četné bariéry. Vzpomínám si, jak jsem se poprvé vůbec neodličovala, i když jsem u něj byla přes noc, jen proto, aby mě neviděl bez make-upu. Bála jsem se se před ním svléknout. Šílela jsem, když pršelo, protože jsem věděla, že se mi zvlní vlasy a že budou hnusné. Bála jsem se mu ukázat, že nemám dobrou náladu. Ale ouha! Líbila jsem se mu víc bez make-upu, Líbila jsem se mu víc s vlnitýma vlasama. Líbila jsem se mu, i když jsem byla smutná nebo protivná. Když se mi před ním nepodařilo skrýt jebák (pupínek), neříkal "fuj", ale chtěl mi ho vymáčknout ("Cože? Fuj! Je to můj přítel! Přece ho nemůžu nechat, aby viděl můj hnis!!") Jenže o to jde - právě PROTO, že byl můj přítel, byl oprávněný (a bylo to nevyhnutelné), aby o mně postupně zjistil všechno. Všechny moje chyby, všechny nedostatky, špatné nálady. A víte co? Zůstal. A to je to, co se snažím říct - on opravdu EXISTUJE někdo, kdo vás vezme takové, jací jste, a nebude se snažit změnit něco, co změnit nejde.

A pak, myslím, nastoupily první známky dospělosti - akceptování sebe sama, poznání vlastní osoby, výběr životní cesty, a tak nějak.. KLID. Klid v duši. Klid, když jste se podívali do zrcadla. Máte všechny končetiny? Máte. Fajn. Jste to vy? Jste. Skvělé, jde se ven! A už se nic jiného neřeší.

Našla jsem si nové přátele. Takové, kterým jsem ukradená NEBYLA. Je fakt jednoduché je najít, je to jen o tom, vybrat si ty správné lidi a jít za nima. Správní lidi vás mezi sebe přijmou, a ti, které byste měli ignorovat, ne.

A pak se objevovaly první problémy - byla jsem zvyklá být sama, dělat si svoje, mít vlastní prostor a vlastní klid. A tak jsem dělala dál, co jsem uznala za vhodné. Ani jsem si neuvědomila, že svým přátelům, ani příteli, vůbec nepíšu, nedělám si na ně čas, nikam je nepozvu, nikdy jim nezvednu hovor - a ejhle - najednou ONI byli ti, kdo museli volat, pozývat, žadonit, vztekat se atd. Ono se to celé totiž úplně otočilo.
Proč za někým lozit, když ho to bude otravovat?
Proč říkat "počkej na mě", když stejně nepočká?
Proč se někoho ptát, jestli s vámi někam půjde, když stejně nebude mít čas?
Měla jsem přece lepší věci na práci, ne? Svoje aktivity, svoje koníčky. Jaktože beze mě můj přítel týden nevydržel, když to všichni ostatní dokázali v pohodě, a klidně i měsíc?

Celoživotní pocit samoty a odloučení - naprostá normálka. Pohodlná pohovka. Nic neřešit, nic nemuset, ničím se nestresovat. Nechat lidi kolem sebe plout a jen jim ledabyle mávat.

Vidíte? Tak moc jsem si zvykla nelézt nikomu do zadku, nezačínat rozhovory apod., že jsem to prostě vůbec nedělala. Ať se ozvou oni, když se mnou chtějí být. A stejně jsem nepředpokládala, že se někdo ozve, ale ejhle - najednou je to pořád něco. To je tím, že mám kolem sebe ty pravé kámoše.

A tak se to teď snažím změnit. Příteli píšu, kámoškám píšu, rodině píšu. Snažím se upředostnit lásku a přátelství před vlastním pohodlím. Uvolnit se. Bytí s lidmi mi dříve přivozovalo bolesti hlavy. To už se ale naštěstí neděje. Dokonce už i spím víc u přítele a není mi to nepříjemné. Když vidím spolužačky na chodbě, sednu si k nim. A ejhle - ony mě berou. No zázrak, no ni? :)
Čím to je? No asi tím, že jsem konečně dospěla a přestala jsem ze sebe dělat debila. Nevnímám sebe, vnímám jenom svět okolo. Stejně na sebe bez zrcadla nevidím, tak proč o sobě přemýšlet?

Myslím, že se do toho začínám trochu zamotávat.
No, tak já to radši ukončím.
Jdu totiž za půl hodiny do čajky s naší partou z gymplu ;) A pak, jestli se zadaří, budu spát u přítele. Máme doma rozdrbanou podlahu :P

Seznam toho, co můžu dělat ve volném čase :D

15. ledna 2016 v 23:47 | Magorovo Wuhu |  My world
To je zároveň seznam mých koníčků :D Jsou trošku... Hm... No, jiný už asi moc nebudou :D Sice se mentálně ještě mírně vyvíjím, ale co se týká oblíbených činností, tak ty jsou už pěkných pár let pořád stejné, takže předpokládám, že se změny v tomhle ohledu už moc nechystají :)

- norština - učebnice, sledování videí norsky (a rozumění hovnu :D)
- hry - CSko, Layers Of Fear
- Ledové zahrady
- zpívání karaoke
- dělání videí pro moje dva kanály
- Guitar Pro, Audacity a jiné dělání "muziky"
- noření se do tajů muziky a mnou dosud neobjevených interpretů a alb
- blogy (tento, ledové zahrady, tajné dopisy)
- FB stránky (Milujeme Witch, Lingvistické vtípky)
- procházka, výlet
- nákupy (nejen oblečení, ale hlavně fixy a papíry :D nebo třeba elektro (potřebuju mikrák :D)
- shánění dalších Witchů do sbírky
- kreslení
- filmy, seriály
- četba (knížky nejen v češtině, povídky)
- vaření a pečení
- prohlížení starých sešitů (školních do matiky :D učím se komplexní čísla zcela dobrovolně :D jsem prostě zvědavá, no :D, ale i neškolních)

takže, počet věcí z toho všeho, ke kterým nepotřebuju počítač ani jiné zařízení s obrazovkou:
6 :D

Jak to mám s lidmi já

14. listopadu 2015 v 8:38 | Magorovo Wuhu |  My world
Ahojte, zas píšu po strašně dlouhé době, já vím.
Před pár dny jsem se rozhodla, že si zapíšu všechno, co nějak souvisí s tím, jak komunikuju s lidmi, a všechno, co je očividně odlišné.
Kdybyste se se mnou náhodou chtěli bavit, tak si myslím, že by vám tohle mohlo ohromně pomoct. :) Ale samozřejmě není nutnost to číst :D Jakože "Chceš se mnou mluvit? Přečti si napřed pravidla!" :D :D :D Ne, nic takového :D Je to jen záznam pár věcí, které dělám a říkají víc, než by kdo čekal. :) Budeme pořádkumilovní a začneme od toho úplně prvního - od pozdravu. :)

1. POZDRAV
Ahoj - Nejčastější. Pokud se usměju jen lehce, znamená to, že se s tebou nechci moc bavit. Asi nemám dobrou náladu. Pokud se u toho ale usměju doširoka, nebo dokonce na tebe vyvalím oči, znamená to, že očekávám konverzaci a zřejmě tě považuju za kamaráda/kamarádku.
Tipy: když tě nepozdravím, neznamená to ještě, že tě ignoruju! Pokud se na tebe ani nepodívám, znamená to, že jsem tvůj pozdrav neslyšela. Často se taky stává, že si myslím, že to bylo na někoho jiného. A to se může stát, i kdybys stál/a pouhý metr ode mě! Nic si z toho nedělej a normálně do mě žduchni. Budu ráda! :) Horší to ale je, pokud tě vidím a přesto neodpovím. Lehký úsměv bez pozdravu znamená, žes mě něčím zklamal/a, ale budeš-li chtít, můžeme to rychle smazat a začít od začátku. Nejnepřátelštější je, když nepozdravím a místo toho pomalu kývnu hlavou, a mám u toho takový divný, pátravý pohled. To radši hned zmiz, asi ses mi něčím zhnusil/a, což může být i tím, že ses třeba špatně zachoval/a k člověku, který je mi blízký, nejen ke mně.

Dobrý den - občas ze mě vyklouzne omylem, i když to v dané situaci není vhodné, protože jsi mě pravděpodobně předtím nikdy neviděl/a :D Znamená to, že máme v tu chvíli něco společného, např. výtah, ve kterém jedeme, budovu, ve které pracujeme, apod. :)

Nazdar, čáu,.., zkrátka cokoli jiného než ahoj - necítím se vůbec nervózní :)

Jsme známí, ty někde stojíš a já jdu za tebou, i když to nečekáš, protože ti obvykle jenom řeknu ahoj a jdu dál - mno tak to mám naprosto příšernou náladu! ZACHRAŇ MĚ! :D

2. POSTOJ, FYZICKÝ KONTAKT
! toto platí jen když to udělám já jako první !
Podání ruky - jsem nervózní, naznačuju tím určitý odstup. Zatím s tebou chci mít jen formální vztah.
Polibek na tvář - jsi součástí mojí rodiny
Polibek na čelo - Nosím tě v srdci a budu tě chránit, VELMI osobní
Pusa na pusu - většinou jen rodina - jsi krásný/á
Francouzák - přitahuješ mě (pouze přítel :D )
Plácnutí po zadku - Jsme si blízko, cítím se ve tvojí společnosti dobře

Objímání - tak to je spešl případ. Chci ti nabídnout blízké přátelství, ale zjišťuju napřed, jestli bys o něco takového vůbec stál/a. Proto tě, většinou při loučení, obejmu. Nečekáš to a tvoje objetí prozrazuje hodně o tom, jak na tom u tebe jsem. :)
- ucukneš, nemáš rád/a fyzický kontakt - pak toto není správná cesta, jak to zjistit, očividně :)
- váhavé, lehké objetí. Skoro tě necítím, jako kdybych objímala vatu - a jéje, no tak nic. Budu radši, když zmizíš.
- lehké, skoro tě necítím, ale trvá to dlouho, někdy se dokonce třeseš - nechceš mě ztratit (neboj, zůstanu)
- krátké, ale pevné - jsi vůči mě otevřený/á. No, aspoň vím, že ti nevadím :)
- pevné, dlouhé - takové dávám já - jsme blízcí přátelé. Super!! :)

Někdy mi podáš ruku a i když se skoro neznáme, stisknu ji nenormálně, zboku, takhle:
a přitom se třeba skoro neznáme. Udělám to instinktivně, nedokážu to ovlivnit. Znamená to, že momentálně nejsem ve své kůži a chci zmizet. Jsem nervózní. Není to ale tebou.








Když mi líbáš ruku při seznámení - není to pro mě příjemné. Odpusť si to, prosím.
Chytíš mě za kozy - buď jsi můj přítel, nebo ode mě dostaneš po držce :D (a od něj taky)

3) KOMUNIKACE, SKRYTÁ SDĚLENÍ
Když tě potkám - pokud řeknu jen ahoj, až tak moc mě asi nezajímáš. Pokud už k tomu ale přidám "jak se máš", tak tě mám ráda a očekávám trošku obsáhlejší odpověď než jenom "dobře". To, že se nezeptáš na oplátku, považuju podvědomě za projev toho, že zas nezajímám já tebe. Že tě otravuju. Stáhnu se mírně zpátky, ale obvykle to na mě nepoznáš.
Druhy small talku - krátkým nazačuju zájem o přátelství. U delšího, nepříliš zajímavého small talku tvoje kamarádka už jsem, jenom se cítím nervózní, protože vím, že ty to tak nemáš a považuješ mě jenom za známou.

Skrytá sdělení při normální konverzaci:
- bavím se s tebou v pohodě, ale vypadám nervózně, mám křečovitý úsměv, můj smích zní divně - jsi mi sympatický/á, ale ještě ti nevěřím, protože se známe teprv chvíli
- neusmívám se - zmiz, něčím ses mi znechutil/a
- konverzace se zasekne, nevím, co říct, mám nervózní úsměv, očima uhýbám - asi sedíš/stojíš příliš blízko a narušuješ mi osobní prostor. Když se vzdálíš, mohlo by se to spravit.
- mnu si rty - přemýšlím si svoje, neruš moje myšlenky, nemluv se mnou.
- mluvíš se mnou, ale já se občas podívám jinam - mluvíš moc, nech mě vydechnout :D
- mluvíš se mnou, já se dívám jenom na tebe a úsměvem tě pobízím - to ještě neznamená, že tě vnímám :D znamená to jen to, že se tě SNAŽÍM vnímat. Pokud ale sedíme např. v hospodě nebo v hodině, kde mluví ještě někdo jiný, hlasy se mi slívají dokupy a já neslyším nic, ani kdybych se posrala x(
- pokud mrknu do strany a přidám tenký úsměv, tak žřejmě děláš něco, s čím nesouhlasím, ale je to tvoje věc.
- semknu rty, svěsím hlavu a kývnu - právě jsi řekl/a to nejhorší, co jsi říct mohl/a :D
- kraťoučký pohled doprava, mrknutí a přesunutí očí zpátky na tebe - právě jsi udělal/a lingvistickou chybu, ale nechcu rýpat :D

Najednou ti začnu tykat - ne, není to omyl. Znamená to, že tě řadím do své věkové skupiny a že v tvojí přítomnosti nejsem nervózní. Buď rád/a! :)
Říkám nesmysly, zpívám "Byl jeden pán", tančím, blbnu, šaškuju - dodávám si energii a dobrou náladu pro nastávající aktivity (třeba jdu do práce, do školy či co já vím)
Omylem ti řeknu "mami" nebo dokonce "babi" :D Ano, i to se může stát! :D - opět nic negativního :D Jen je mi s tebou dobře, jsi mi velmi blízký/á a to, co dělám nebo říkám, často dělám nebo říkám doma nebo u babičky. A možná tě považuju i za oporu. Nic víc v tom nehledej, já sakra vím, že nejsi moje máma ani babička :D :D

4. SOCIÁLNÍ SÍTĚ A KOMUNIKÁTORY
- facebook - to je pro mě hlavní komunikátor. Přátelé na fb jsou lidi, které jsem aspoň jednou viděla osobně a pamatuju si to. Je to můj adresář. Pokud jsem ti aspoň jednou za celou dobu napsala jako první, pak mě zajímá tvůj život a ráda se podívám na to, jak se ti zrovna daří. Nejhorší je, když si někoho přidám do přátel a on mě ne, přitom jsme se viděli stokrát a máme dokonce víc než 10 společných přátel, které dobře znám a potkávám je často.





Y U NO ADD ME?! :D


- e-mail - nejformálnější komunikátor, a to i moje osobní mailová adresa (vlastně používám jenom jednu, akorát přímo v práci čtu maily na jiné)
- mobil - pouze pro nejnutnější případy. Nesnažte se mi dovolat, stejně se nedovoláte :D mám ho vybitej/vyplý zvuky/vyplej signál/nemám kredit/nechala jsem ho doma.. :D


Tak to by bylo asi všechno :D Stejně to nikoho zajímat nebude :D Kdyby mě něco napadlo, ještě to sem přidám :)

O čem jsou Ledové zahrady?

6. dubna 2015 v 12:15 | Magorovo Wuhu |  My world
Když se lidi dozvědí, že píšu knihu, často se ptají, o čem vlastně Ledové zahrady jsou. Ve snaze jim odpovědět však často blekotám a to z toho důvodu, že jsem jako většina autorů - příběh, který jsem napsala, není jen příběh "o něčem". Je v něm spousta symboliky, které ani já kolikrát pořádně nerozumím. V tomto článku se tedy podívám na to, jak bych mohla toto dílko popsat a pokusím se vysvětlit symboly v něm.

Chronologicky řečeno, děj začíná tím, že si jistá osoba, jež dlouhodobě trpí depresemi a úzkostmi, rozhodne vzít si pocity pomocí černé magie. Možná to má symbolizovat sebevraždu, ale já se klaním spíš k tomu, že si člověk usmyslel, že lepší než bolest je necítit nic, a tuto myšlenku se pak během celého díla pokouším vyvrátit.

Vedlejším účinkem tohoto kouzla je to, že krajina, ve které se osoba usadí, ztrácí pocity také. Lidé, kteří v zemi žili, najednou umrznou a stávají se z nich němí sluhové, všechno zahalí sníh a oblohu zakryje nekonečný stratus, takže není poznat, kde obloha končí a začíná zem.

Frigidona (ta osoba, o které je právě řeč) tuto zem chválí a začne jí říkat Ledové zahrady. Společně s ní tam žije i její manžel Phoúron, který ale nemůže vydržet to, že se mu Ledové zahrady v jednom kuse snaží vyrvat duši z těla, a tak se po pár letech odstěhuje kousek za hranice. Věřte - nevěřte, Phoúron má být v jistém ohledu můj autoportrét, avšak jiný, než byste čekali. Znázorňuje totiž to, u čeho jsem vypozorovala, že je u ostatních lidí jiné než u mě. Jak si lze všimnout, tento pán si:
1) rychle zamiluje úplně cizího člověka a okamžitě ho začne brát téměř jako člena své rodiny a
2) nikdy se neoprostí od blízkého člověka, ze kterého se stal jen nicneříkající stín, ale žije jen kousek od Ledových zahrad a až do konce příběhu doufá, že ho někdo z rodiny bude potřebovat. Čeká připraven a nápomocen až do alelujá a nikdo o tom ani neví!!
Toto jsou dvě vlastnosti, které mě na sobě štvou zejména a prostě proto, že je ostatní lidi nemají. Někdy mám kvůli tomu pocit, že ze sebe dělám vola, když někoho po letech potkám, mám z toho setkání až psí radost, ale ten člověk ani neví, že mě někdy znal.

Ještě k té první vlastnosti - lidmi, které Phoúron přijal za své syny, jsou samozřejmě myšleni Desperatus a Audens, dva ze tří hlavních hrdinů této knihy. Jsou to dva bratři a docela se od sebe liší. Audens, prvorozený, je chlap jako hora, jenž se od rána do večera dře v lomu a nic kromě toho prakticky ani nezná. Desperatus, naproti tomu, je o jedenáct let mladší drobný chlapec - mnohem slabší a také zbabělejší. Právě tento chlapec najde cestu do Ledových zahrad, právě jeho osud je tím gró celé knihy.

My tedy v té knize sledujeme zejména Desperata, hlavně jeho pobyt v Ledových zahradách. Tato země má jen několik tisíc obyvatel, z toho jen pět samostatně myslících - to jsou členové "královské rodiny" Albínijů, Phoúronovi příbuzní: jeho žena Frigidona, tři synové Algiditas, Nives a Poesis a dcera Arctica.
Symbolika se objevuje právě u tří synů. Jsou tu jakoby tři typy necitelnosti - mělkost a brutalita v podání krutého Niva, tajuplnost a nepředvídatelnost jako vlastnosti Poesiovi a dále chladná sebejistota (slabší odvar arogance) u Algidita, přičemž Algiditas, jakožto jediný obyvatel Ledových zahrad s pocity, je třetí hlavní postavou tohoto příběhu.

Geny se zkrátka rozhodly, že se u nejmladšího syna kletba neprojeví skoro vůbec. Algiditas se celý život snaží své pocity skrýt, protože ví, že kdyby se matka dozvěděla, že cítí, nechtěla by mu předat trůn. A pro někoho jako je on je trůn to jediné, na co se v Ledových zahradách může těšit. Je to smysl jeho života.

Do příběhu vstupuje Calida, jiná královna, mladá a nádherná, a my se najednou dovídáme, že za Ledovými zahradami existuje ještě jedna země, plná hor a lesů, jakožto symbol lepšího života a za hranicemi té hrůzné nicoty. Kontrast mezi ní a Ledovými zahradami je do očí bijící - mohutné, ledové zdi zámku versus malá dřevěná, barevná stavba. Silná hierarchie ve společnosti versus jedna velká rodina, sice taky s hierarchií, ale nikdo na tom až tak moc netrpí. Lidé své královně říkají prostě Calido, a že je jejich královna, to se prostě ví a už to není potřeba zdůrazňovat. V Ledových zahradách se ctí vznešenost a rod, ale v Severním království se lpí spíše na síle, odvaze a pomoci slabším. A také na pocitech. Na dveřích místního zámku uvidíte tento nápis:

"Rozplakat nás můžeš, ale pamatuj si toto:
jedno, co uděláš, naše láska zůstává nekonečná.
Nic nedokáže zlomit naše srdce, ani jedinkrát.
Neboť jsou to srdce nekonečně silná."

Přichází do Ledových zahrad, aby zachránila Desperata a odvedla ho k sobě. A on odmítne. Proč? Bude to těžké k pochopení, ale Desperatus jako jediný důvod uvede to, že Calidu vůbec nezná. Ale takhle přece jedná spousta lidí - nikdy nevěří cizímu člověku, i kdyby pravda, kterou říká, byla do očí bijící. Možná to má symbolizovat Ježíše nebo něco podobného, přeberte si to, jak chcete. Lhala bych, kdybych řekla, že vím přesně, co jsem tím myslela.

Calidu při jejím snažení pozoruje zdálky Algiditas. Už Calidu viděl. Kdysi. Když se její matka Veritas pokoušela o to samé v jeho případě. Pokusila se ho odvést pryč z Ledových zahrad. Algiditas tehdy odmítl kvůli trůnu, na Calidu se mu ale zapomenout nepovedlo, stále si pamatoval její krásu. A když ji tam tak viděl stát, po asi patnácti letech, už dospělou a stejně nádhernou jako tehdy, no.. Zamiloval se.

A teď začíná do příběhu zasahovat Utěšitel. Asi jsem to měla říct hned na začátku: Utěšitel je tím, kdo celý tento příběh vypráví. Je to.. Hm.. Nehmotná bytost skládající se z duší těch, kdo v Ledových zahradách (nebo jejich blízkém okolí) zemřeli nebo se narodili pod vlivem kletby. První takovou duší byla samozřejmě ta Frigidonina.

Utěšitel odůvodňuje svůj vznik tak, že když se vytvoří nějaká věc, vytvoří se automaticky i její protiklad. A on je protikladem albínijské kletby. Smyslem jeho existence je kletbu zrušit. K tomu, aby zvedl poklop zla z tohoto kousku země, potřebuje duší sedm. Už má Frigidonu, Poesise, Niva, Arcticu, Veritas a nepatrný kousilínek Algiditovy duše. Takže už je dost silný na to, aby rozjel svůj pokus získat další. Už může brát životy, našeptávat, rychle cestovat nebo hýbat věcmi. Zároveň je to kladná bytost plnící ta nejniternější přání. Rozhodne se, že splní přání Algiditovi (setkat se s Calidou), Desperatovi (setkat se s Audensem) a Phoúronovi (nebýt už sám). Nikdo z dotyčných si neuvědomuje, jaké důsledky bude mít splnění jejich přání. Calidu uvidí při setkání s Algiditem Nives, poví matce o Algiditových pocitech a Calidu znásilní, zabije a pověsí její hlavu na Algiditovy dveře.

Algiditas přijde o smysl života i o lásku a zešílí z toho. Teď do toho ještě přijde Audens, s požadavkem, aby si mohl odvést bratra zpět domů. Přestože vztah mezi Algiditem a Desperatem má k přátelství pěkně daleko, Algiditas se chlapce stejně nechce vzdát. Zemře i Audens.

Algiditas se pomstí matce za to, že ho vydědila, a zabije ji. Poesis mu pak pomůže zabít Niva.

Phoúron se vydává do Ledových zahrad, protože ví, že se měl Audens s Desperatem vracet přes místo, kde bydí, zpátky domů, ale jelikož to trvá nějak moc dlouho, muselo se něco stát. To, co najde, ho zaskočí - Audens mrtvý, skoro celá rodina mrtvá, Poesis vyhnán, Desperatus bez vůle (Algiditův trest za neschopnost, kapitola 18).. A na trůně sedí šílenec. Phoúron se svého syna snaží přivést k rozumu. Snaží se mu domluvit, přimět ho, aby se vzdal trůnu a šel raději s ním a Desperatem pryč.. Ale Algiditas na něj zaútočí. Phoúron pak nemá jinou možnost, než ho zabít.

A tak má Utěšitel tyto duše: Veritas, Frigidonu, Niva, Poesise, Algidita, Arcticu, Calidu a Audense. Jedna duše mu tedy přebývá a on se rozhodne, že obdaruje Poesia a dá mu tu jeho. Poesis je zavalen emocemi asi tam jako novorozeně. Je však silný, ustojí to a naučí se své pocity kontrolovat poměrně rychle. Je z něj normální mladý, inteligentní muž. Spolu s Phoúronem pak doprovodí Desperata zpět domů, kde na chlapce čeká Adriana, Audensova přítelkyně, se kterou se Audens stačil v průběhu knihy seznámit. Bylo mi potěšením, dopřát mu trochu příjemna po té strašné tyranii a dřině. Ale teď je mrtvý a Adriana je z toho dost špatná.

Ledové zahrady jsou definitivně zničeny. Tisíce zmrzlých sluhů odmrzne a najde své rodiny. Nejsou vůbec s to vysvětlit, co se s nimi dělo. A i když už v Ledových zahradách kletba není, už se tam nikdy nikdo z nich nevrátí a až dodnes tam tomu říkají "prokleté údolí".

Pro všechny, kdo mají rádi WITCH!

22. března 2015 v 18:07 | Magorovo Wuhu |  News
Čaute, právě jsem, pro všechny milovníky, sběratele i prodávající časopisu WITCH, založila novou facebookovou stránku s novinkami ohledně výhodných nabídek nebo zajímavých scén z komiksů. Přidejte se! :)

https://www.facebook.com/milujemewitch

V čem mám problém se společností a v čem má společnost problém se mnou

10. března 2015 v 20:33 | Magorovo Wuhu |  My world
Mám za to, že některá pravidla slušného chování a etikety by se měla zrušit nebo přepsat, protože jsou buďto hloupé, nebo naprosto zbytečné.
Ale připouštím, že některé věci, které nedělám, bych dělat měla.. Ale ujišťuju vás, že ničím, co dělám či nedělám, nemyslím nic špatného.

NEDĚLÁM:
- Kašlu na etiketu. Kašlu na ni. Je mi jedno, jestli jde první chlap nebo já. Jestli má podat ruku první chlap nebo já. Jestli mám jíst touhle vidličkou nebo támhletou vidličkou. Jsou to kokotiny a lidi jsou fakt divný, že se něčím takovým zabývaj a něco takového se učí.

- Nesnáším vykání. Jako vykám, to jo, ale jakmile vycítím, že vykat nemusím, prostě nevykám. S úctou to nemá nic společného, jen si prostě myslím, že jsme všichni stejné opice a to, že si někoho vážím, nemusím prokazovat tím, že se od něj "oddálím" vykáním.

- Nedělám okliky, říkám pravé důvody, nazývám problémy pravými jmény.

- Neupejpám se. Takové to zdvořilostní upejpání, když člověk vytrvale odmítá šálek čaje a přitom má v krku saharu, mi přijde pitomoučké. Ale samozřejmě nezapomínám děkovat!

- Někdy neposlouchám, když na mě někdo mluví. Zdá se, že můj tok myšlenek je pro mě důležitější než konverzace. Proto dávám přednost hvězdám na obloze / horám za okny / obrazu na stěně / čemukoliv, co mě zaujme. Sry..

- Když mám špatnou náladu, s nikým se nebavím. Dělám, že nikoho nevidím. A nezdravím.

- Nekalím. A nerada spím v cizí posteli.

- Často mluvím o ošemetných věcech a taky sexu.

- Nejsem slušná, když jsem nasraná nebo smutná. Neumím se přetvařovat.

- Nepřemýšlím večer. To znamená, že když do mě někdo něco hustí večer, neposlouchám ho. Když se mi chce spát, dokážu být i zlá.

- S lidmi, kterým nevěřím, se prostě nebavím.

- NIKDY nikoho nepomlouvám ani nezesměšňuju. To je nejhorší prasáctví.

- Nepoužívám sarkasmus k tomu, abych mohla někoho efektivněji urazit.

- Neurážím se hned. Napřed se zamyslím nad tím, jak to vlastně ten člověk myslel, než začnu vyvozovat závěry.

DĚLÁM

- Když mám dobrou náladu, zdravím všechny, se kterými jsem prohodila minimálně jednu přátelskou větu. Kéž by to dělali i ostatní!

- Když vidím někoho, kdo potřebuje pomoc, pomůžu mu, i když toho člověka neznám. To by sakra měla být samozřejmost!

- Pustím starší sednout, když je v buse plno.

- Při hlazení zvířat si sundávám rukavice. Je to taky docela blbost, ale prostě mám potřebu ukázat jim trochu slušnosti.

- Když mluvím s dítětem, čupnu si, ať jsou naše oči na stejné úrovni.

- Všechny kolem sebe povzbuzuju jako neúnavný fanda.

- Jsem fanda facebooku - když se s někým seznámím, přidám si ho do přátel a zkoumám, jaký má životní styl, vkus a tak.

- Někdy se bavím s neživími věcmi, jakoby to byli lidé.

- Ke kočkám, psům a dětem se chovám jako k sobě rovným. Nejsem víc než oni. Ani vy nejste.

- Když toho mám hodně na srdci, často zapomenu pozdravit a jdu přímo k tématu.

- Používám dva druhy "promiň". První - no tak promiň no - není myšleno vážně a říkám ho často. Druhé - odpusť mi, prosím - je myšleno smrtelně vážně, ale neříkám ho a místo toho dělám něco proto, abych to odčinila.


Kdyby mě ještě něco napadlo, přidám to sem. A vy mi napište, co specifického děláte vy a co byste třeba čekali od lidí za slušnosti, ale lidé je bohužel nedělají.

Věděli jste, že v Japonsku je několik verzí slova "já" a různých oslovení a vět, seřazených podle zdvořilosti? Koukněte se na japonská pravidla slušného chování, zatne vás!

Ne, Platone.

3. března 2015 v 21:03 | Kateřina Váchová |  My world
- Platon dospívá k tomu, že láska je touha po něčem nebo někom, kdo/co tu není
- Když se nesetkají, touží po moudrosti, platonická láska = nejvznešenější činnost. Láska vede k překročení hranic do světa idejí.
- mluví i o tom, že by měla být platonizována homosexuální láska.

Platonická láska je ta nejvznešenější činnost a nejčistší forma lásky? Kecy v kleci. Když někoho platonicky milujeme, milujeme bůhvíco. Dalo by se to popsat, to co milujeme, jako představa onoho člověka sobecky přetvořená k obrazu našemu. A tohle má být vznešená, čistá láska? Možná by bylo lepší, kdybychom toho, koho tak strááášně platonicky milujeme, nejprve poznali zblízka a objevili všechny jeho/její chyby, než si řekneme "jó, tohohle/tuhle já miluju". Možná, že když toho člověka poznáme celého i s chybami, milovat ho přestaneme. Láska jde do kelu - o tomhle nejspíš Platon mluví - kdežto když toho člověka nikdy nepoznáme, láska zůstává. Fajn, to beru. Ale tohle NENÍ ta nejlepší láska. A už vůbec ne nejvznešenější činnost. Vzdychat nad obrázkem někoho, koho sotva kdy uvidíte, je výsadou nezralců. S takovou láskou čím dřív seknete, tím líp.

Představte si, že toho člověka poznáte ze všech stránek. Jste s ním pět let, deset let, dvacet let, padesát let. Zažili jste s ním hodně, prošli jste si všemožnými hádkami a handrkovačkami (hádky kvůli malichernostem), nesčetněkrát jste dotyčnému pomohli, nesčetněkrát pomohl on vám, znáte všechny jeho přátele a příbuzné a on zase ty vaše, víte, co ho baví, co ho sere, co nechce, čeho se nejvíc bojí, nad čím se dělá (uvádím to tu jakožto tu nejosobnější informaci, jakou můžete o člověku mít - ne proto, že bych byla nějakej úchylák.. I když - hm - jsem. :D)
Kde jsem to skončila? Á, už vím.

Zkrátka, když vidíte člověka, do kterého se poté platonicky zamilujete, zkuste si představit sami sebe ve vztahu s dotyčným. Ehm, ehm, jde to vůbec? Fungovalo by to? Máte stejný nebo aspoň podobný životní styl? Dělá něco, co nemáte rádi (třeba lže, má pět ženských najednou, furt někde lítá,..). Tyto vlastnosti vám zdálky můžou připadat jako krásná výzva a něco, co vás tak trochu přitahuje, ale když se na to podíváte pěkně zblízka, ne-li pod lupou, třeba uvidíte, jak uboze krátce by ten vztah trval.. Ale třeba taky ne.

Tak pokud uvidíte, že pokus získat toho člověka má cenu, na co sakrrrra čekáte, lenoši? Běžte za ním/za ní a pozvěte dotyčného na něco dobrého. Přijme-li, máte vyhráno. Odmítne-li, nezbývá než se s tím smířit a nebo doufat, že si to rozmyslí.

Dejte platonické lásce sbohem. Ničí vás. Zamlžuje mozek. Opravdická láska je milionkrát lepší! Miliardkrát!

10 freeware aplikací, bez kterých si nedokážu představit náš komp

22. února 2015 v 21:19 | Magorovo Wuhu |  Užitečné věci
1. AUDACITY


Tento program na nahrávání a úpravu jakéhokoliv audia používám v mnoha případech:

a) Stáhnu si nějaké album a písničky v něm nejsou ve správném pořadí nebo nemají v sobě zakódovaného autora či svůj název. Taková písnička se vloží do programu a za pomoci kodéru lame_enc.dll, který si stáhnete z Ulož.to písničku převedete do nového mp3 souboru a vepíšete do ní veškeré údaje.

b) Nahrávání.

c) Úprava zvuku, stříh zvuku, náběhy a odběhy, speciální efekty.

d) Spojování písní, když jsou třeba za sebou dvě na jednom albu a navazujou na sebe, chci je bez přerušení. Vložíte obě písničky, jednu zkopírujete a vložíte ji k té druhé na kurzor. Pak si stopu přiblížíte až na vlny a v místě setkání těch dvou stop vymažete nežádoucí mrňavou mezírku, která se tam tím vložením vytvořila. Opět převedu do mp3 a nadepíšu si údaje.


2. PINNACLE VIDEOSPIN

Pinnacle Studios se mi v minulosti moc neosvědčili, ale tenhle program je skvělý, od Movie Makeru ho skoro nepoznáte!

3. GIMP

Místo Photoshopu.

4. STEAM

Kdo by neznal Steam, že jo :)) Hraju hlavně CS:GO, tak kdo hraje taky, tak si mě povinně přidejte! :) Jsem Decayed! :)

5. DROPBOX

Na tenhle prográmek mě přivedl Kuba :) Je to přenosná složka. Všude, kde máte nainstalovaný tento program, máte přístup k souborům v této své složce.







6. SKYPE - JIŽ BRZY

Víc a víc studentů po mně chce, abych se učila přes Skype. No proč ne - jen si musím koupit mikrofon a kameru a jdu na to! :)

7. EXTRACTNOW

Neuvěřitelně parádní, kam se hrabe nějaký WinRAR apod! Popadneš soubor, šoupneš ho tam, zmáčkneš "extract" a po pár vteřinách je hotovo! :)









8. GOOGLE DRIVE/ GOOGLE DOCS

Bez toho ani ránu. Nemám na počítači MS Office. Nemám MS Office a vůbec mi to nevadí! Chacháá! :D Protože tohle, abyste věděli, je online balíček. Kde máte přístup k mailu, tam máte přístup i ke svým souborům. Existují tři módy prohlížení - edit (úpravy), suggesting editions (návrhy úprav) a view (jen ke čtení). Nejlepší využití pro něj najdete při spolupráci se spolužáky na svých úkolech - zadáte jejich maily (klidně i seznamácké), vyberete pro ně jeden ze tří módů prohlížení a pak už jen vidíte jejich kurzor, jak se pohybuje a píše písmenka! :) A oni zase vidí vás. Vpravo dole je chat, kde se domlouváte na tom, jak budete dokument dělat. Také lze psát vzkazy vpravo vedle stránek a ti druzí je zavřou, když je vyřídí. Textový soubor můžete uložit do formátu docx, odt, rtf, pdf, txt nebo html. Áááno, pdf je tady normálka a samozřejmost :) Nic neukládáte, všechno se ukládá automaticky na váš Google drive - jen občas zkontrolujte, jestli není problém s připojením.

9. VÝSTŘIŽKY

Opět Kubův objev - a mimo jiné, součástí windowsu. :D Otevřete si program, označíte část obrazovky, to vám ji vystřihne a vy si ji můžete okamžitě uložit do počítače jako jpg. Prosté a funkční :) Využití třeba na Instagramu nebo u streamových videí.

10. WINAMP

Podle mě nejlepší z přehrávačů. Přehraje sáhodlouhý playlist o 2000 písničkách i film. Není zrovna nejjednodušší, ale je boží.

Óda na zápis předmětů + vyhlídky do letňáku

8. února 2015 v 14:11 | Magorovo Wuhu |  My world
Brace yourselves, budu pět ódy!
Neboť narozdíl od spousty jiných škol obvykle probíhá zápis předmětů ve dvou fázích (u prvňáků na zimní semestr v jedné, takže dvoufázový zápis jsem měla tu čest poznat až teď). Tzn. takto:

1. První část zápisu - registrace - proběhla strašně brzo, snad někdy v listopadu, jestli se nepletu. Jedná se o to, že si naklikáte předměty, o které máte zájem, aby jako viděli, kolik vás bude a kam vás plácnout. Takže už víte, kolik si zhruba zapíšete kreditů a kolik toho bude, o čem to bude, co po vás budou chtít (ty syllaby však berte s rezervou)

2. Před druhou částí zápisu se můžete podívat na předběžný rozvrh - předměty, které mají jen jeden čas, a tudíž si nejde vybrat, kdy je budete mít, už mi tam zapsali. Dva dny před tím, než mi byl povolen zápis, už jsem měla možnost vidět, který předmět má které časové možnosti - takže jsem si nakreslila předběžný rozvrh, abych přesně věděla, jakou možnost zaškrtnout a už neřešit nějaké rozhodování.

3. šestého února v sedm ráno jsem naběhla na portál a odfajfkla to přesně tak, jak jsem si naplánovala. Server mi sice několikrát napsal, že je zaneprázdněn, ale člověk holt nesmí polevit - klikat, klikat a klikat :D :D

4. Dodatečně se můžete kouknout, jestli není místo u předmětu, který byl třeba při registraci už plný - např. na fonetických cvičeních bylo ještě pět volných míst, tak jsem to využila a dneska si to ještě dozapsala. :)

5. Rozvrh je kompletní - čas na tisk! :)

Co se týče letního semestru, jsem trošku vyděšená. Už to nebude teorie, kterou uslyším každou pětkrát. A navíc to vypadá, že budu muset mít přečtených dvacet pět britských knih z jednoho období.. Fííha, docela husťárna.
A taky jsou zkoušky tam, kde by je člověk nečekal - třeba u francouzštiny. Pomooooc..

Prvním rokem na Ostravské univerzitě - 5. díl - Jak zkouškové boří mýty

18. ledna 2015 v 19:29 | Magorovo Wuhu |  My world
Zkouškové mi začalo 5. ledna a skončí nejpozději 4. února. Už jsem měla pár zkoušek a testů, a tak vám je tady popíšu, třeba se to někomu bude hodit. Studuju dvouobor anglická filologie - německá filologie. Až udělám všechny zkoušky, dopíšu dojmy i z těch zbývajích, které mě teď teprve čekají, ju?

KGE/BFOFN
Německá fonetika. Vyučující a zkoušející: Cieślarová
Zkouška se skládala ze dvou částí. Písemná - píše se před Vánocemi, je to fonetická transkripce. Nic těžkého, jen pár slov a textů z toho, co jsme brali. Pohoda, ale napsat to bez chyb je skoro nemožné. Ústní část - měla jsem ji 5. ledna. Skládala se z pětiminutového referátu (minimálně dva zdroje v jakémkoliv jazyce, referát a celá zkouška byly německy, já měla téma o rozštěpech patra a následných problémech s artikulací a hlasem), dále z pár otázek z teorie, kterou jsme brali na přednáškách, z rozebírání testu (řekne ti, cos měl blbě - to je super) a pak jí řekneš jednu z říkanek. :) Neměj strach, tenhle předmět je v pohodě. Vlastně jsou v pohodě všecky zkoušky a testy u germanistů. Nesnaží se všecky vykopnout jako někdo :D

KGE/BUAIL
Německý úvod do literatury. Vyučující: Šebestová
Stačí dodat třístránkovou seminárku. Já měla téma Lingustik, měla jsem pět stran a nebyl s tím žádný problém. První německy psaný odborný text :D Je třeba ji odevzdat do druhého týdne v lednu.

KLA/CIN1
Čínština. Vyučující: Procházková
Nenechte se zmást českým příjmením, měli jsme rodilého mluvčího! :))
Byl to takový ústní test v zápočtovém týdnu. Nic těžkého, avšak s ohledem na obtížnost daného jazyka :D

KFI/BKOR1
Kořeny evropského myšlení a kultury. Bible. Křesťané, židé, muslimové. Vyučující: Novotný
Písemný zápočtový test se skládal ze tří otázek. Z tohoto předmětu lufta měj a nauč se všechno nazpaměť. Zápisky z hodin a knížečku O Bibli také.

KAA/BPC1A
Praktická cvičení - advanced English. Vyučující: Bilanová
Měla jsem obrovskou výhodu v tom, že jsem na gymplu měla skvělou učitelku. Takže zatímco ostatní nadávali, jak byl ten test těžký, já prošla v pohodě a v klidu.
Test byl z: míchaných podmínkových vět, z výrazů, které můžeš použít místo IF, z inverze (přehození slovosledu s účelem něco zdůraznit), z výslovnosti (fonetický přepis slov, které se píšou stejně, ale čtou se jinak a znamenají jiné věci), ze slovotvorby (v FCE je to use of english, part 3) a z verb patterns (jestli po slovese použiješ ing nebo to).

KGE/KO1
Německá konverzace. Vyučující a zkoušející: John
To, že je zkouška z německé konverzace, nás všechny nepříjemně překvapilo. Nebylo se však čeho bát, zkouška připomínala spíš přátelský pokec. Témata byla např.: cestování (to jsem měla já), práce, dobrovolné práce, muži a ženy, to je zhruba všechno..

KGE/BPRA1
Německá praktická cvičení. Vyučující: Winkler
V pohodě. Kredity zadara! :)

KAA/BUVL
Anglický úvod do literatury. Vyučující: Kopecký
Kredity zadaraaaa :D (Pan učitel hodně chyběl, tak se nás rozhodl netrápit :)

KAA/BUVA
Anglistika. Vyučující: Černý
Naučíš se pár pojmů, přijdeš na test, napíšeš to, odejdeš. Nic složitého :D Učila jsem se na to tři hodiny a měla jsem skoro všechno :)

KGE/BDNMZ
Dějiny Německa. Vyučující: Hrdinová
Já a dějepis. Ne, to nejde. Napoleon žil v patnáctém století?! Friedrich Falcký? Ne, o tom jsem "v životě neslyšela" :D Friedrich Barbarossa? To je nějakej pirát, ne? :D První byl Stalin a po něm Lenin. Ono je to vlastně jedno, ne? :D Albrecht z Valdštejna byl bohatej a pak ho zabili, víc nevím. xD Kdy žil? Nevím, sedmnácetněco? :D Nene, osmnácet! :D Hele, radši budu zticha, udělám líp. :D
apod... :D :D x)
Tak tohle jsem si říkala, dokud jsem nebyla přinucena se to prostě naučit. Ze sešitu bych se to nenaučila nikdy, a tak jsem si udělala kartičky s letopočty, na druhou stranu jsem psala události, které se tehdy staly. A pak jsem to seřazovala, co šlo po čem.. No za pět dní jsem to uměla jako když bičem mrská, od 133př. n. l. Až po 1989! :) Jsem na sebe patřičně hrdá. 8) Přišla jsem na zkoušku, všecko to na ni vysypala a dostala jsem jedničku :D Já šprt :D Nyní jsem hlava! :D
A takhle zkouškové boří mýty :) a vy zjišťujete, že se můžete naučit fakt všechno :D Já jsem s dějákem vždycky měla ty největší problémy a teď? :)

Já a dějepis. No jo no. Napoleon nastoupil jako konzul v roce 1799, 1804 se stal císařem, 1805 bojoval v Bitvě tří cisařů a u Trafalgaru (s Nelsonem) 1812 mu umrzla prdel v Rusku, 1813 ho porazili u Lipska, 1815 ho porazili u Waterloo a 1821 umírá na Svaté Heleně. :) Friedrich Falcký nebo-li zimní král byl dosazen protestanty místo Habsburků v první fázi třicetileté války. Vládl do 1620, pak utekl. Friedrich Barbarossa byl z dynastie Štaufů a podílel se na křížových výpravách (první v roce 1095), zemřel v roce 1190. První byl samozřejmě Lenin a po něm byl Stalin. :) Albrecht z Valdštejna získal po roce 1620 majetek po uprchlých protestantech, a nechal postavit Valdštejnský palác. :D Kk, to stačí :D Nechci se vytahovat, buďme skromní - jsem prostě děsnej frajer! :D
Teďka si dělám kartičky pro anglickou historii, která mě čeká 28. ledna :)





KGE/PG1
Německá gramatika. Vyučující: Valová
Desetiminutová prezentace na téma Casu Marzu (ten sýr, co v něm lezou červi :D) A bylo to! :)

KRO/FRAN1
Francouzština. Vyučující: Jemelková
Stačilo napsat jednoduchý test. Neuměla jsem polovinu slovíček a stejně jsem ho dala x) Rozhodně jsem si nepřipadala nijak dušená :D

KGE/BLIPR
německá ligvistika. Vyučující: Vaňková
K učení nám poslala svoje prezentace, ze kterých nám přednášela. Test byl vcelku jednoduchý, teda pro toho, kdo se učil x) :D Dala jsem to! :) Ale pár chyb bylo, no :) Ale troufám si říct, že žádná z nich nebyla nijak zásadní :)

KAA/BFON
anglická fonetika. Vyučující: Kopečková, Vopravilová
No teda, ten písemný test stál za to! :D Ale nebojte, dá se to zvládnout celkem v klidu, a když budete aktivní v seminářích, třeba i trochu přivře očko (ale jen trošku) :) Ústní zkouška je naprosto v pohodě, teorii se naučte, ta vám pomůže, ale nemusíte se ji rovnou biflovat, spíš byste ji měli umět použít a případně vysvětlit nějaké asimilace apod., je to spíš takové praktičtější a proto jednodušší.
Mám dvojku :)

KAA/BDVB
Test byl na dvě části - deset otázek A, B, C a sedm otevřených. Ano, učení je hodně, ale víte, já mám takový šikovný dokument, tak kdyby někdo potřeboval, napište a pošlu :) Z měsíce učení jsou rázem dvě hodiny.. (pšt) Ale nemyslete si, že jsem na to nějak kašlala, to teda prr. I tady jsem si udělala kartičky s letopočty, ani nemáte představu, jak moc jich bylo x)
Hodně mi pomohlo, že jsem se tomu věnovala i během semestru.
Doporučení: po přečtení kapitoly (když vám ji zadá) si udělejte i ta cvičení na konci, nekašlete na ně. U mě to bylo jinak čtení naprd, nedokázala jsem si zapamatovat ani ň :)
Tady mám taky dvojku :)

OPRAVNÝ TEST Z BKOR
Naučte se to, naučte se to, naučte se to! :D Všechno! Krále, kolik je epištol, kdy to a kdy tamto, jeruzalémský chrám, které slovo pochází ze kterého jazyka..
Kdyby někdo chtěl, můžu mu poslat dokument s učivem a červeně zvýrazněnými věcmi, na které se Novotný ptal. Jsou tam i obrázky! x)
Jo a měla jsem nejvíc bodů :)

Alternativní kapitola 2 (a je to anglickýýý)

12. ledna 2015 v 21:03 | Magorovo Wuhu |  Povídky
1. kapitola napsaná uživatelkou bluelilyoffire3 na DeviantArt, moje inspirace:


Lily woke up slowly, as if surfacing from a deep lake. She opened her eyes. While she was trying to figure out where she was, she noticed a slight movement beside her bed. She turned her head and saw a pair of dark, long-forgotten eyes, staring at her. She couldn't believe it. Was it really Severus? What was he doing here? What was SHE doing here, anyway?

She was in the hospital wing, at Hogwarts. Hogwarts?
She smiled. A feeling of comfort of all these bright, shiny school memories soothed her.

The eyes were still there. Hard, serious, cold gaze. Thin, pale face. Strings of long, greasy, black hair. Really, it was him. Her friend. Or enemy? She wasn't sure anymore. She never was.
He seemed distracted, almost losing control over himself. Something was terribly wrong, she knew it deep inside. What was it? She couldn't remember..
"What..?" she whispered, but couldn't proceed to any more words of her question. He was silent, unable to speak. He thought she was asking him about what happened to her. Then he apparently calmed down, as she asked him again:
"What is wrong, Sev?"

"Ah, I see you've finally woken up, Lily. That's good, very good," she heard an old woman's voice.
"Poppy," she breathed.
"Now off with you, Severus. I must take care of my patient."
Lily panicked, not knowing exactly why. She protested with a poor "B-but..", as he headed towards the door with slumped shoulders. She was afraid he would disappear again. Lose himself to the Death Eaters. She didn't know why, but she needed him, right now, after all those years.
Severus turned to face her. He was just about to answer, but madame Pomfrey was quicker.
"He'll be back."
Her voice sounded bitter.
Severus nodded and left.

"How are you feeling, dear?" Poppy asked with motherly concern.
"I don't know.. I'm glad I'm here at Hogwarts, though I don't remember what happened.. Something terribly.. And Severus.. He was.."
"Shhhh," said madame Pomfrey, but Lily didn't stop.
"Yes, that man.. Was him.. On the broom."
"Not a single day passed without him sitting beside your bed, staring at you. I was trying - "
"What's wrong with Sev, Poppy?" Lily asked suddenly, cutting the nurse off.
"What do you mean?" She obviously didn't understand the question. Basically because there were many things wrong with Severus. Terribly, terribly wrong.
"He seemed to be so tired.. Never in my life have I seen him in this state, Poppy."
"Serves him well," mumbled madame Pomfrey. "He was afraid for you," she added reluctantly.
"Why? Why was he afraid?"
"Enough questions. Now get some rest," Poppy finished the conversation rather too quickly. Lily drank the potion she was given and immediately difted off to sleep.

There he was again, his presence like a dark shadow. Waiting to tell her about the events, the reason why she had been brought here. Waiting to reveal the agonising truth.
"Sev," she whispered with a light, oblivious, sleepy smile. He didn't smile back. Nor did he even answer. It was a little unnerving. Then, quietly and breathlessly, he started to speak.
"You have to know what happened. You have to let it enter your mind. Right now."
His voice was hard, determined. She was confused, yet she decided to obey. Yes, there was something she needed to know.
"You brought me here?" she began.
"Yes," he nodded.
"Why?"
"He would have killed you. As he killed James and the child."
"Harry?"
"Yes."

She grabbed his cold hand, tears escaping though her tight-shut eyelids. He swallowed hard, looking away, as if the tears were something inappropriate.
"Not Harry.." she whispered. "I was telling him not to kill Harry.. James was already dead.. But he just pushed me away.. He did it.. He did it right before my eyes.. And then he knocked me out."
She was now sobbing loudly.
"Why? Why did you have to tell me? It was better not to remember this terrible.. Pit..!!"
"Be strong Lily, as you've always been."
"He told me.. T-that you asked him to let me live.. For the price of my husband's and son's life!" her voice was now trembling with accusation.

"SEVERUS SNAPE!"
It was madame Pomfrey, screaming at him. "HOW COULD YOU HAVE TOLD HER? ARE YOU INSANE?"
He stood up, shaking with anger, releasing his squeezed hand.
"I HAD TO! I'LL NEVER LET HER GO MAD! SHE MUST ACCEPT THE EVENTS OR ELSE THEY'D DRIVE HER INSANE!"
"NO! THE BODY MUST RECOVER FIRST! YOU KNOW NOTHING ABOUT THESE THINGS! DON'T TELL ME HOW TO TREAT MY PATIENTS! NOW GET OFF! YOU RUINED HER LIFE! RUINED HER FAMILY! I'M SICK OF YOU! GET AWAY FROM HERE!"
He looked at Lily with dark eyes full of agony.
"He would have killed them all! Besides, I know everything about insanity."
His voice was now cold, sharp and merciless. "I've seen so many people go insane that if I told you the story of them all, you would start having the worst nightmares every night. And I've also seen that denying and forgetting things just makes everything worse. She would end up in St. Mungo's.."
He was unable to continue, fighting back the horrible imagination.

White, plain, small room with her on the hospital bed, limp, mumbling nonsense to herself, her hair dirty and messy, her eyes blank, fixed on something nonexistent, distant.
NO!!

"I'm saving her life... You both should now be kneeling on the floor, thanking me!!"
When Poppy heard this, she became even more, much more furious.
"YOU SELFISH BASTARD! YOU EXCHANGED HER FOR HER FAMILY! INDIFFERENT ABOUT HOW SHE WOULD FEEL! YOU DID IT JUST FOR YOUR OWN PROFIT!!"
"SHUT UP!!!" he yelled, his face contorted like a rag. He opened his mouth to add something more, but not a single sound came from him. He fell silent, causing Poppy to win the arguement.
"Get out, you snake," she said.
"Poppy?"

It was Lily, tears rolling down her cheeks.
"Yes, dear?"
"I'd like to speak with Severus. Alone. Please, Poppy."
"He doesn't deserve your attention, Lily. But as you wish. I'll be in my room," the nurse said sharply and left.

Nemesis, bohyně pomsty

9. prosince 2014 v 11:21 | Magorovo Wuhu |  Povídky
Nikdy, za celý svůj život, jsem neviděl tolik vzteku pohromadě. Její pohled pálil a svítil jako roztavené železo. Myslel jsem, že buďto přede mnou stojí Bůh, nebo Satan.
"Co jen jsi to udělal?" otázala se mne.
"Ty o tom víš?" vykoktal jsem ze sebe a pak jsem zarytě mlčel. Ona pomalu přikývla a stále na mne pohlížela. V očích se jí najednou tvořily slzy černé jako dehet. Vševědoucí světlo těch očí se vytrácelo - nahrazovalo ho ono mazlavé temno. A pak se to temno začalo vylévat ven. Obmotalo jí to zápěstí a mně také. Byl jsem k ní přivázán černými slzami. Uvědomil jsem si, že nás drží čisté zlo. Dostal jsem strach a křičel, ať mne nechá žít. Ona však ze sebe vyrazila skřek plný nezměrné bolesti - bolesti všech staletí a všech lidských pokolení. Z našich pout vyletěly navzájem propojené provazy a obmotaly se okolo všeho, co nás obklopovalo. A také okolo mého krku. Dusila mne její zášť a věčný běs. Mé rty se pokoušely vyslovit prosbu o odpuštění, ale já věděl, že Nemesis neodpouští.

Prvním rokem na Ostravské univerzitě - 4. díl - výhody dvouoboru

31. října 2014 v 18:22 | Magorovo Wuhu |  My world
Rozhodla jsem se, že sepíšu výhody svého dvouoboru. (budu se tedy bavit jen o dvouoborech jazyk - jazyk!!) Jak jsem už psala, studuju dvouobor anglický jazyk a literatura - německý jazyk a literatura. Lidé si pomyslí: "téda, ta je dobrá, vždyť má dvojnásobek práce oproti jednooborovým!"
Podle mě to ale není pravda. Zde je proč a zároveň první dvě výhody:

1) Všechno slyším dvakrát. xD Mám německou fonetiku a anglickou fonetiku (ty se ale od sebe trošku liší, ale pšt :D ), Pak mám německou historii a anglickou historii (jsou často provázané a třeba v německé historii se orientuju líp, když znám tu anglickou.. umím si věci líp zařadit do různých století atd.. V tom mám totiž problém. Jsem na děják úplně tupá. No nic, to jen tak na okraj, čtěte dál..), pak mám lingvistiku anglicky a lingvistiku německy (pomalu si připadám jak odborník :D Ne, kecám! :D), literární analýzu anglicky a literární analýzu německy (tohle je taky obecný předmět, takže fakt slyším dvakrát to samé, akorát v jiném jazyce).

2) Dvouoborovým se některé věci odpouštějí. Například na anglické historii nemusím psát třináctistránkovou seminárku, protože prý mám "svých starostí dost", což je ale celkem pravda :D

3) A když si vyberete dvouobor tak, že máte jeden obor těžký a druhý méně, ani vás to nezatěžuje. Jen získáte - studujete ještě něco, co vás baví a taky pozdější pracovní nabídka je širší :)

Ale pak máme další výhody, třeba společenské:

3) Znám víc lidí. Mám víc kamarádů a když jde někdo po schodech, tak si říkám: jó, toho znám, to je anglista, to je zase germanista, tenhle mě učí tohle a tenhle zase tamto..

4) Lidí, kteří studují dvouobor, je u nás trošičku méně než těch jednooborových. Ve skupině němčina + něco je nás šest. Takže se známe a jsme dokonale stmelený kolektiv.

5) A to nemluvím o tom, co platí zvlášť pro katedru germanistiky - Stammtisch :D

Dále tu máme výhody do budoucna:

6) Kromě pracovních nabídek taky nabídka oborů, které můžete studovat. Jak z jedné katedry, tak ze druhé (ale pozor, často mají jednooboroví výhodu v tom, že umí víc). A navíc máme jako možnost učitelství, což jednooboroví nemají. Já bych chtěla studovat překladatelství a tlumočnictví, a to u obou oborů (jen, když se nad tím takhle zamyslím, nevím, jestli to půjde..)

7) Znám tu naši fakultu líp. Mám víc předmětů ve více učebnách a znám taky víc kateder a učitelů. Většinou vím, kde co/kdo je. Což je fajn :)


Takže je na vás, jestli si vyberete dvouobor, nebo ne. Buďto zvítězí lenost, nebo touha po vědění! :D
Zas jsem chytrá jak rádio, co :D

Prvním rokem na Ostravské univerzitě - čínskej speciál :)

23. října 2014 v 14:09 | Magorovo Wuhu |  My world
Čínština. Jazyk, který mě vždycky přitahoval tím, jak by do něj nikdo nešel :D Tolik znaků, nových zvuků a všeho.. Jiná jazyková praskupina..
Když jsem se dozvěděla, že si ji můžu dát jako céčkovej předmět na univerzitě, neváhala jsem (no, zvažovala jsem ještě japonštinu, ale z časových důvodů nakonec vyhrála činština) a přidala si ji do svého rozvrhu. Měla jsem jediný cíl - zjistit, jak tento jazyk funguje, a naučit se co nejvíc činských znaků.

První hodinu jsem promeškala, to jsem čínštinu ještě v rozvrhu neměla. Na druhé jsem tedy ještě neměla ani učebnici, tak jsem se koukala ke spolužačce (mám štěstí, že jsem si sedla zrovna k ní, protože je super). Naše vyučující je mladá žena s dlouhými vlasy, typicky čínskými rysy v obličeji, čínským křestním jménem a s příjmením Procházková. :) Takže rodilej mluvčí, což má svá pro i protí. Pro je samozřejmě to, že její činština je autentická a proti je to, že když něco vysvětluje, máme co dělat, abychom jí rozuměli, protože na náš vkus prostě pípá :) Ale už jsme si zvykli.

Jedeme podle učebnice Čínština pro nesinology. V minulé hodině jsme dokončili první lekci a já už umím první sadu znaků :) Umím říct věty jako "ahoj", "jak se máš", "mám se dobře", "jsem češka", "ty jsi taky číňan" a různé obměny. :) A ano, umím to i napsat :) ye, wo, zhong, dzai, dzui, jang, ma, na, ní.. apod :) Takhle se čtou některé ze znaků, které umím. :)

áá, tady máme učebnici, kdyby se snad někdo chtěl doma taky učit čínsky:
http://www.teburg.cz/pdf/Moderni_cinstina_pro_nesinology.pdf

Akorát bacha na výslovnost.. Paní učitelka to občas čte úplně jinak, než je to tam napsané :D :D

Američan se řekne Měiguórén :D To jsem se smála :D Magoren :D

Jo, takže tím jsem také chtěla říct, že místo abych se věnovala něčemu normálnímu (třeba angličtině a němčině, žeo, svému oboru), radši si tam někde píšu klikyháky :D
Ale baví mě to moc a moc a moc! :) :) :)
A tóny? Jsou čtyři. A je třeba je dodržovat, to už určitě taky víte :)

Praštěnec :´D

15. října 2014 v 13:59 | Magorovo Wuhu |  Novinky
Kryštof je kluk, který se se mnou dal do řeči, protože jsem na sobě měla tričko s Epicou a on poslouchá Kamelot, tak se mu to asi zdálo dost příbuzné :D (No, Simone s Kamelotem hodně spolupracuje, ale jinak je jejich hudba dost rozdílná..).
Je fajn, ale trochu praštěnej. A NESNÁŠÍ vesnice - nejradši by by byl, kdyby všude byly jenom města :D
Dneska mě zastavil na chodbě a říkal něco takového:
Jestli mám ve středu večer čas, protože on jde na rande s nějakou holkou a jestli bych nemohla bejt náhrada, kdyby náhodou nepřišla.. :D A prej, jestli mám ráda balet :D Když jsem odpověděla, že ani ne, tak byl zklamanej a rozloučil se se mnou :D

Moc to nechápu, ale mám dojem, že tak praštěnej, aby sháněl náhradu za jinou holku na rande, snad není, ne? :D Takže to musela být pozvánka na rande..

No, dozvědět se o tom Kuba, tak po něm skočí a je mu úplně jedno, kdo tu rvačku vyhraje :D :D

To bylo hoodně divný :D A doufám, že si dá Kryštof oraz :D Protože už kluka mám, že jo :D A rozhodně bych nechodila s někým tak výstředním, i když je hezký a kdesi cosi, ale prostě :D Mám radši normální lidi :D

Ták, všichni už mají za mě lepší náhradu? Fajn, tak sbohem.

13. října 2014 v 16:06 | Magorovo Wuhu |  Když je mi hrozně
Prosím, chovejte se k ostatním slušně a neraňte jejich city. Děkuji.

A co to znamená?
Že máte přidat na svůj seznam slušného chování i tyto body:

- být taktní, ale upřímný (být upřímný, ale taktní)
- nedávat otevřeně někomu najevo, že upřednostňujeme přítomnost někoho jiného (chápu, že to někdy nejde, ale zkuste to aspoň)
- odpovídat na pozdrav, zdravit lidi, které znáte (to byste nevěřili, kolik lidí to nedělá)

Protože dneska se mi stala taková věc, která mě naprdla možná víc, než by kdo čekal:
Potkala jsem na zastávce jistou nejmenovanou známou (do té doby kámoška, od té doby už jenom známá). Když jsem si k ní chtěla sednout, zeptala jsem se jí, jestli jí to nevadí. Říkala, že ne, ale že se musí učit, takže by s ní stejně žádná zábava nebyla. Škoda - chtěla jsem se zeptat, co je nového a jak se má.. Odsedla jsem si tedy. No a co člověk nevidí - hned na Hranečníku si k ní přísedne jakejsi kámoš a klábosí spolu až do Orlové. To se toho naučila, co?
Ale to NENÍ jenom tohle - den po dni, co chvíli, narážím na to, že jsem s pár lidmi někde a oni moji přítomnost vůbec neberou na vědomí. Nemít společnou cestu tak jdu samozřejmě jinam, ale takhle? Co je tohle za chování? Přece když jde někdo někam se mnou, tak se s ním bavím, ne? zvlášť, když to není úhlavní nepřítel. Nebo jsem opravdu tak strašná? A radím vám dobře - NEODPOVÍDEJTE!

Překopávka muziky v mobilu #2

9. října 2014 v 20:36 | Magorovo Wuhu |  Hudba
Moje nejoblíbenější alba, která teďka v mobilu mám:

1) Evanescence - Fallen
Depresivní hudba, ale písničky jako Going Under, Everybody Fool nebo My Immortal jsou prostě jedny z nejlepších :)


2) Elvis Presley - 24 Karat Hits
Nesmrtelné Elvisovy písničky nesmí chybět ♥


3) Dead Can Dance - Aion
Taková krásná hudba! :) No ne? :)


4) Lordi - The Arockalypse
Pravej HARD ROCK HALLELUJAH :)


5) Arve Moen Bergset
Norský folk je super.


6) The Beatles - The White Album
Zní to tak jednoduše, ta hudba, ale je to super a někdy dost vtipné :)


7) 30 Seconds To Mars - A Beautiful Lie
Jeden ze zbytků hudby, kterou jsem poslouchala za časů puberty :)


8) Depeche Mode - Best Of volume 1
Jejich hudba kdysi dooost letěla. A mě se začali líbit až teďka :D


9) Billy Talent - Billy Talent 2
Kubovi se to hrozně nelíbí, ale já to mám ráda :)


10) Epica - Consign To Oblivion
Jedno z mých úplně nejoblíbenějších alb vůbec :)


11) Kabát - Corrida
Bez pořádné české hudby by to nešlo :)


12) Crazy Frog - Crazy Hits
Na písničky svého dětství člověk nikdy nezapomene :)


13) Therion - The Crowning Of Atlantis
Moje úplně nejoblíbenější kapela, od které je super úplně všechno :)


14) Dark Moor
Předělávky klasických veledíl v podání Dark Moor v sobě skrývají nepředstavitelně složité kytary :)


15) Pink Floyd - Dark Side Of The Moon
Pink Floyd je super a hudebně bohatý. S každou písničkou jsem stále ujišťována, že tato kapela se skládá výhradně ze skvělých hudebníků.


16) Metallica - Death Magnetic
Tvrďácká muzika se spoustou lákavých riffů :)


17) Arch Enemy - Doomsday Machine
Jsem si chtěla poslechnout Angelu a není to špatné :)


18) Haggard - Eppur Si Muove
A přece se točí. Je to takový metal se středověkými prvky. Hudebně hodně bohatý.


19) Lady Gaga - The Fame
Já vím, je to Lady Gaga, ale některé písničky se mi prostě líbí :)


20) Bullet For My Valentine - Fever
Máchám hlavou jak debil, ale pouze u kvalitní muziky, jako je tato! :)


21) Pendulum - Hold Your Colour
Dnb, elektronická hudba, dubstep, hardstyle.. To můžu! :)


22) System Of A Down - Hypnotize
Písničky z válek, vypleněných zemí a zkažených politik.


23) Anathema - Judgement
Říkám tomu melancholický rock. Poslechla jsem si to s Kubou na doporučení kamarádky. Připomíná mi to hodně Silverchair.


24) Linkin Park - Meteora
Nezapomenutelné album. Vzpomínám si, že ho měli hodně rádi kluci.


25) Silverchair - Neon Ballroom
Stálý host v mých playlistech. :)


26) Obsidia Collection vol. 1
Parádní dubstep, dubstyle, electronic a hardstyle. Nejvíc se mi líbí spolupráce s Boyinaband - jediným raperem, který se nevydává za kokota :D


27) Coldplay - Parachutes
Jejich pravá hudba - sentimentální pop. Relaxační, zklidňující. Tuhle hudbu miluju, třebaže ji neposlouchám často.


28) Skrillex - Recess
Obvykle takovou hudbu nemám ráda, ale tady jsem udělala výjimku. Koneckonců, je to Skrillex :D Dám tady první písničku, ta se mi líbí nejvíc a je nejvíc dubstepová.


29) Slipknot - Slipknot
To je pořádná muzika pro nasraný :D


30) Jimi Hendrix - Valleys Of Neptune
Kytarovej král a jeho hity, které jsem poznala až před nedávnem. Nejvíc se mi líbí Lover Man a Crosstown Traffic :)


31) Zebrahead - The Yellow Album
Nečekám, že se vám to bude líbit. Mám na tom nejradší to nepříliš obvyklé použití kytary a nejrůznějších jejích zvuků :)


Další články


Kam dál