Leden 2010

Elphia - 2. kapitola

28. ledna 2010 v 17:12 | Happy |  Povídky
Zčista jasna se před udivenými zraky bezdomovců objevila jakási mladá dívka ve zdobených bílých šatech. Ihned se začala zmateně rozhlížet kolem sebe a nemohla zděšením skoro ani dýchat.
Co je to za zemi? Kde se to objevila? Tohle už přece není Elphia... Místní elfové mají nějak moc kulaté uši a krátké vlasy... Jsou moc špinaví, nosí špinavé oblečení.. A válí na čímsi šedém a tvrdém, což se rozhodně loukou nazvat nedá... A pokrývá to povrch celého tohoto zvláštního města... A divně se jí pochechtávají.

Dívka nevěřícně zírá na okolí. Takové sruby ještě nikdy v životě neviděla! Jsou vysoké, s okny, černé, šedé, stříbrné, modré i červené, sahají až k nebesům a že by byly dřevěné? To se také říct nedá. Vypadají, že jsou vyrobené ze stejné hmoty jako to, po čem všichni tady chodí.

A co teprve ti divní koně, kteří se pohybují nezvykle rychle a místo toho, aby ti zdejší jezdili na nich, tak cestují v nich, stačí jen otevřít dveře, vlézt tam, usednout za cosi kulaté, uchopit to do rukou a už cestují... A místo čtyřech kopyt se pohybují po čtyřech kolech. Černých, takže taky žádné dřevo...

Všechno je tu tak špinavé. A ty odpadky! Dívka se k nim se zájmem přesune a do ruky chytí cosi průsvitného, co šustí ve větru i v rukou.

Jeden z bezdomovců si ji se zaujetím prohlíží. Když už se nevydrží jen dívat na to, jak si ta holka hraje s obyčejným sáčkem, zvolá na ni posměšným tónem:
,,No to je ale objev! Týýjo! Sáček! Kdo to kdy viděl!"
Elfka se polekaně otočí a spatří starého, ošuntělého muže s šedými vlasy a tváří schovanou za mořem vousů. Jde z něj cítit zvláštní zápach, ale i pohoda, na to, že asi nemá kam jít. V levé ruce miska s pár penězi, v pravé ruce pivo. Jen si tam tak sedí, opřený o jednu z popelnic a spokojeně popíjí.
,,Sá... Sáček? Tak se ona věc jmenuje?"
Už k němu jde s otazníky v očích nejistým krokem a sáček bere s sebou. Zastaví se u toho muže a povídá:
,,Nevíte, kde to jsem? Je to ještě Elphia? A... Vy jste elf? A co je to za divnou louku?" ukáže prstem na chodník.
Chlap se musí smát. Tak bláznivou holku ještě v životě neviděl. Už dávno by ji předal psychiatrům, ale jeho dobrá polovina se rozhodla, že na její dotazy odpoví:
,,Seš v New Yorku, holka. Žádnou Elfiu neznám, elfi neexistujou. A tohle není žádná louka, tu tady široko daleko nenajdeš. Jo a jmenuju se Sam. Kdo seš ty?" natáhne k ní svou špinavou pracku.
Dívka ji stiskne svou jemnou ručkou a pousměje se: ,,Mé jméno je Vea. Z rodu Feonů."
Chlap jen obrátil oči v sloup.
,,No potěš," pomyslel si, ,,Napřed poliši ráno a teď tahle bláznivka, co si myslí, že je elf."
Vea posmutní.

New York. Nikde ani kousek přírody, jen špína a nějací divní elfové, kteří ani elfy nejsou. Vea se poprvé ve svém životě cítí hrozně. Stejně jako smutek zažívá poprvé i posměch. Posměch toho bezdomovce, jenž sedí vedle ní a naprosto nechápe její pocity. A sama se diví, jaké emoce se v ní ukrývají. Že už necítí radost tak, jako tomu bylo dříve.

Kvůli jejímu pošetilému nápadu spadla sem a obrátila si život naruby.


Lááálalááááá :D

28. ledna 2010 v 16:37 | Happy |  Když je mi skvěle
Ach, já tak strašně ráda zpívám! Právě jsem se vrátila ze sboru a zpívá mi to jedna báseň!
Zpívat jsem se naučila až dneska. Až dneska umím zpívat!

to, když se Rašíková zeptala: ,,Kde si představujete ten tón?"
Jen jsem sklonila hlavu a pomyslela si: ,,Hm, nikde..."
Ukázala kamsi nad sebe, trochu vedle...

No a já si představila, že tam ta čočka fakt je! A víte co? Funguje to! :)

Tomův výrok xD

26. ledna 2010 v 20:40 | Happy |  O událostech, celebritách
Když máte koncerty, pijete nějaké energetické nápoje? Bill: Jenom nám neříkejte, že je to nezdravé, protože náš svět se jinak zhroutí! Jistě, někdy takové věci pijeme, ale nikdy příliš. Tom: Hlavně pro to, že po 32 plechovkách už nemůžete vystát to krkání!

Renesanční malířství

26. ledna 2010 v 20:35 | Happy |  Materiály do školy
Renesance - raná, vrcholná, pozdní

Ta pozdní - manýrismus
Znaky renesančního malířství: 1) na rozdíl od gotiky se uplatňuje perspektiva a to na základě matematických pravidel.
2) objevují se nová témata,nové motivy. - portrét obyčejných lidí, antické náměty, přetrvávají i náboženská témata a nově se objevuje zátiší a krajina.
3) snaha o iluzi prostoru
4) realistické zobrazení postav, zachycení jejich psychiky i emocí - malování podle modelu.
5) olejomalba - její objev je připisován bratrů Eyckovým.
Malovalo se pořád ještě na deskách, ale už taky na plátně a také fresky.

Itálie - malíři rané renesance

Giotto:
Přechod mezi vrcholnou gotikou a renesancí.
Nejčastěji náboženská témata, ale i historická
Masaccio:

Nejsvětější trojice
Dole klečí donátoři - dárci, sponzoři obrazu
Andrea Mantegna
Sandro Botticelli
Tvoří přechod k vrcholné renesanci. Žil na dvoře florenckého mecenáše, který tam shromažďoval umělce.

Lorenzo Medici
Lorenzo zvelebil Florencii.
Lorenzo podporoval Botticelliho.
Na svých obrazech popsal ideál ženské krásy.
La prima vera:
Namaloval i antické obrazy:
Savonarola: kritik církve a její rozmařilosti. Kázal proti tehdejšímu umění.

Vrcholná:

Michelangelo buonaroti, da Vinci, Rafaelo Santi(ni)
Pojem renesanční umělec - všestrannost, přinesl něco nového do lidského vědění.

Da Vinci

Malíř, sochař, architekt, vynálezce, konstruktér, přírodovědec, anatom, hudebník

Gothic obrázky 004

26. ledna 2010 v 16:26 | Happy |  Pictures

umění rané gotiky a renesance

25. ledna 2010 v 19:55 | Happy |  Materiály do školy
Chrám sv. Barbory v Kutné Hoře
Dílo započato Petrem Parléřem, dokončeno dalšími: Benedikt Rej, Matěj Rejsek, kteří jsou spolutvůrci a dalších významných staveb u nás.

Má specifické věže a hvězdicovitou klenbu - vrcholná gotika
Rejsek ještě vybudoval Prašnou bránu v Praze
http://pruvodce-praha.wz.cz/images/prasna_brana_velka.jpg
Benedikt Rejt Vladislavský sál (volba prezidenta, šlo o velmi odvážnou přestavbu, původně jízdárna na koni. Ojedinělá klenba. - vladislavská gotika, složité kružby
Ve všech městech postavených v této době je množství gotických památek, kostelů (Osek, Plzeň)
Množství hradů, některé v troskách (Pernštejn, Kost, Zvykov, Loket, Bezděz, Helfštýn
Bezděz:
http://www.zamky-hrady.cz/2/img/bezdez_let.jpg
Loket:
http://www.hrad-loket.cz/content-images/2.jpg
Karlštejn, ale ten prošel renesanční přestavbou.
KARLŠTEJN
Byl vybudován Karlem Čtvrtým plus Petrem Parléřem, dokončili další architekti. Nynější podoba je renesanční. Místo odpočinku krále, setkání se zahraničními politiky.
Diamantová kaple (kaple sv. Kříže) - unikátní kaple, kterou vybudoval Karel pro uložení ostatků
Zdobená plátky zlata, polodrahokamy a drahokamy. Turisti ji loupali, takže je zakázaný přístup. 127 deskových obrazů mistra Theodorika
http://www.reliance.cz/images/success-stories/others/karlstejn/02.jpg
http://www.zamkyahrady.cz/wp-content/uploads/2008/08/obraz-sv-jeronyma-od-mistra-theodorika-v-kapli-sv-krize.jpg
Když se mu obraz nevešel do rámu, prostě přetáhnul.
Další čeští gotičtí malíři. Nejsou známi jménem, ale podle oltáře v určitém městě.
Mistr Vyšebrodský, mistr Třeboňský
http://www.hka.cz/_zivot/tarot/img/narozeni_pane.jpg
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/9a/Meister_des_Wittingauer_Altars_001.jpg/220px-Meister_des_Wittingauer_Altars_001.jpg


Vyšebrodský mistr
Stavěly se rovněž měšťanské domy a radnice
České sochařství: sloh krásných madon
Přejímaný z Francie. Jsou to sochy.
http://imageproxy.jxs.cz/~nd01/jxs/cz~/046/652/4c60d7f3eb_39313430_o2.jpg
Stojí v tzv. esovitém postoji:
http://imageproxy.jxs.cz/~nd01/jxs/cz~/828/322/4326fb414b_38244787_o2.jpg
Krumlovská:
http://www.encyklopedie.ckrumlov.cz/img/2589b.jpg
Jsou hrozně lehké, špatně hlídané, hodně se jich ukradlo.
Petr Parléř byl taky sochař.

RENESANCE

Znamená konec středověku, počátek novověku. Bohužel v Čechách nastupuje se zpožděním vlivem náboženských nepokojů husitských válek. Husité bohužel poničili mnoho uměleckých památek. Laikové se začali vzdělávat.
Místo vzniku: Florencie v Itálii
Vývoj: Od konce 14. Století po 16. Století, u nás se zpožděním ještě později.
Příčiny vzniku: rozvoj obchodu a řemesel, bohatnutí středních vrstev, zámořské objevy - změna životní filozofie - člověk je nicka, naprosto podřízen Bohu, kdežto v Renesanci člověk je považován za samostatnou, svobodnou bytost, nástup víry v jeho schopnosti, racionální , obdiv k antice. Kult nahého těla.

Nynější návštěvnost

25. ledna 2010 v 19:15 | Happy |  Others
Ahojky, právě se trochu nudím, tak jsem se rozhodla, že tady napíšu něco o návštěvnosti v posledních dnech.

Ta se pohybuje kolem 38 za den. Nejčastěji čtené články jsou:

Joj, to mi připomíná, že bych u toho Nohavici měla trochu změnit ten odkaz... Jdu na to! A asi tu ještě něco přidám.

Elphia - 1. kapitola

25. ledna 2010 v 18:23 | Happy |  Povídky
Jedním z té spousty dřevěných měst a vesnic je i městečko Cordandur. Právě tam celý náš příběh začíná.

Cordandur, hlavní město země Eruwen, leží hluboko v pohoří, které většina Elfů považuje za nejkrásnější krajinu v Elfii. A čím hezčí krajina kolem Elfů, tím je jejich duše rozkvetlejší. Proto je v Cordanduru elfům obzvlášť veselo.

Uprostřed městečka stojí mohutný, dřevěný kostel. Celý je obklopen drobnými sruby. Elfové nepotřebují topení, v Elfii je teplo neustále. A celou tu krásu zdobí bohaté fontány.

V těch srubech žijí početné elfí rodiny. A jednou z nich, bydlící na samotném kraji Cordanduru, je i Feonova rodina. Feonové se vyznačují především rovnými blond vlasy, dlouhými až na zem. Jejich oči jsou zelené, možná malinko namodralé. Ale nejvýraznější znak, kterého si na nich dozajista všimnete, jsou ony nádherné, bílé, dlouhé šaty zdobené zlatými pásy, náramky a nárameníky.
Nás bude zajímat Feonova dcera, která dostala jméno po nejkrásnější, ale také nejkřehčí květině v Elfii, Veji. Vea je spanilá a malinko zvědavá a občas neposlouchá rady zkušenějších. A to je jí jednoho dne vymstilo.

Dne Opiklos, elfského pondělku, sotva se slunce vyhouplo nad obzor, byla řada na Veji, aby přinesla vodu. Vea tedy brzy vstala, oblékla se, vzala džbán a už spěchala ke studni na konec města.

Vždy, když měla donést vodu, šla pořád tou stejnou cestou, na níž by nebylo nic zvláštního, kdyby se tam nenacházela tajemná odbočka doprava a před ní upíchnutý, do očí bijící ukazatel s nápisem ,,Rokle Zmizení". Vea se u té odbočky pokaždé zastavila. I teď nad ní přemýšlela a hádaly se v ní dvě bytosti. Ta první se tam okamžitě chtěla jít podívat. Byla zvědavá, Rokle Zmizení přece není jen tak obyčejná rokle. Ale ta druhá jí v tom bránila, neboť to byl hlas Vejiny matky. Ten ji urputně od jejího záměru odrazoval: ,,Nechoď tam! Je to nebezpečné! Každý, kdo tam vstoupil, se už nevrátil!"
A první bytost pokaždé zmlkla a poslechla. A Vea vždy pokračovala v chůzi.

Ale tentokrát, tentokrát tam i po vzpomínce na varování zůstala stát. A první, zvědavá bytůstka jí potichu našeptává: ,,Jdi tam, jen jdi... Však jsi hned zpátky, stačí jen mít se tam trochu na pozoru..."

Výkřik té druhé však už Vea neslyšela. Položila džbán na to osudné rozcestí a vydala se do nebezpečí s dojmem, že se přece hned vrátí. Navíc ji tam pokaždé něco lákalo. Pocit, že jde někam do neznáma, ji dokonale naplnil a ona, jako omámená, následodoala svou touhu po tajemnu.

Cesta byla neobvykle dlouhá. A krajina, měnící se kolem ní, naprosto zneklidňující. Ze zářivé elfské přírody se s každým Vejiným krokem stávala sušší a sušší, až se to ani přirodou nazvat nedalo, neboť celá přešla v písek a kameny.

Užuž se Vea chtěla vrátit, ale ten hlas, ten škodolibý hlásek ji přinutil překonat všechen její strach.

A konečně - s jejím posledním krokem se přímo před ní zjevila obrovská, temná rokle, z níž číšela smrt a zoufalství.

Vea, celá nedočkavá, okamžitě se běžela podívat blíž.

Poslední Elf zde zmizel před několika staletími a od té doby se tomuto strašlivému místu všichni vyhýbají co možná největším obloukem. I o krajinu kolem ní jejich oko nikdy více nezavadilo, a tak celá seschla k smrti.

Vea, doufající, že najde nějaké ostatky zemřelých a objasní záhadnou pověst s tímto místem úzce spjatou, pokračovala v nebezpečném průzkumu.

Žal se rozléhal všude kolem ní. Místy měla i pocit, že slyší zoufalé výkřiky zmizelých. Už byla odhodlána se vrátit, jen co sejde trochu víc dolů, aby viděla na dno a zjistila, jestli tam leží nějaká mrtvá těla.

Bosou nohou stoupla na první kámen, který se zdál být pevný. Vypadal spíše jako schod, než jako kámen a přímo nabádal k tomu, aby právě na něm Vea započala svůj sestup dolů.
Jenže právě v tom okamžiku se pod ní podlomil.
Její zděšený křik zanikl v hloubce této rokle a přesně, jako ji varovala matka i vnitřní hlas, tak celé její tělo zmizelo v temnotě a už se nikdy nevrátilo zpět.

Gothic obrázky 003

25. ledna 2010 v 17:55 | Happy |  Pictures

vtípek: ztracený štěně

24. ledna 2010 v 18:00 | Happy |  Pictures

Nejdou mi vkládat obrázky z disku.

24. ledna 2010 v 17:50 | Happy |  Others

Omlouvám se, že jsem tu už dva dny nepřidala další díl gothických obrázků. Můžu jenom kopírovat obrázky z gůglu, což mě hrozně štve. Děje se vám to taky?

Plačte!

24. ledna 2010 v 17:33 | Happy |  Jak být šťastný
http://thehealthylivinglounge.com/wp-content/uploads/2007/12/crying-boy.jpg

Z Vlasty pro Vás mám dva chytré odstavce:

Každý určitě zná ten pocit, že když se vypláče, cítí se o trochu lépe. Celá desetiletí odborníci věřili, že je to jenom z toho důvodu, že slzy odplavují z těla chemické látky, které způsobují stres. Podle nejnovějšího výzkumu doktora Jamese Grosse z kalifornské Stanfordské univerzity se nám uleví nejen proto, že se tělo očišťuje od toxinů, ale i z toho důvodu, že nás lidé utěšují. Je to velmi intenzivní způsob komunikace, tvrdí profesor psychologie, který uskutečňoval pokusy na svých studentech, aby potvrdil tuto teorii. Podle něj chce každý plačícímu člověku pomoct. A tak prý pláčeme i proto, aby nám lidé pomohli. Pocit, že nás někdo vyslechl, nám dokonce snižuje i krevní tlak.

Psychika každého z nás je velmi složitá. Do našeho podvědomí se ukládá vše, co cítíme, jako na pevný disk počítače, ale jen máloco se zpřístupní vědomí. Pokud jde o něco hodně bolestivého, vytěsníme to. Jde o takzvané milosrdné zapomnění. Kdesi v nás ,,to" ale dřímá a poblikává. Dává ,,to" o sobě vědět různými psychosomatickými problémy, únavou, migrénami, bolestmi břicha, úzkostmi. A potom, jakoby z ničeho nic, vše vytryskne na povrch. Tělo reaguje velmi prudce. Emocionální slzy jsou už jen přirozenou citlivou reakcí těla na určitou situaci, otevřenou ránu, jsou uvolněním psychického přetlaku.

A proto, až budete utěšovat, nezapomeňte říct: ,,Jen se vyplač" místo obvyklého ,,neplač"! :)
V jedné písničce je takováto část textu:
,,I cannot cry ´cause the shoulder cries more" - ,,Nemůžu plakat, protože rameno pláče víc".
Z toho si vemte ponaučení a pamatujte, že úkolem utěšovatele je utěšit, nikoliv brečet taky xD

http://2.bp.blogspot.com/_IJjU9la6u-4/SDcZnxglZMI/AAAAAAAAAco/tiFNTstVKYk/s400/man-crying-b.jpg

Jo a ještě rada pro kluky: Vy taky plačte! Přece v sobě nebudete potlačovat emoce jenom proto, že byste tak a tak vypadali. Pláč není projev slaboty, je to přirozená reakce člověka!


Možné důsledky ,,nepláče":
- větší deprese
- pocit tlaku
- sebepoškozování
- alkoholismus
- a další závislosti...

Elphia - prolog

24. ledna 2010 v 14:21 | Happy |  Povídky
Nádherné květiny s až pětimetrovými květy rostoucí na těch nejzelenějších loukách plných motýlů a dalších krásných stvoření letících vzduchem tak lehce, jako nic jiného. Celou krajinu ozařuje obrovské, jasné slunce. Tak by se dal definovat jeden z mnoha světů, zvaný Elphia.
Občas, uprostřed té vší krásy, objeví se malé městečko složené jen z malých dřevěných domků. Protože tak, jako Zemi obývají lidé, zde vládnou lidem podobní, jen uši mají trochu špičatější, tváře poněkud spanilejší, srdce o polovinu dobrotivější, neboť lidské srdce v sobě skrývá půl dobra a půl zla, ale elfské srdce je dobré celé.
A duši... Duši mají tak rozkvetlou a rozveselenou, že jim sama od sebe v těle tančí a skotačí. A celým jejich světem vládne radost a dostatek.

Ano, elfové jsou skutečně magická stvoření. Jejich moc léčí takovou silou, že nemocen se rázem stane zdravým. A to po celý zbytek svého života.

Chtěli byste takového elfa potkat? Chtěli byste ho mít za přítele? Hm... Většina lidí odpoví, že ano.

Ano, mít elfa za přítele je určitě do života člověka přínos. Ale co v takové situaci platí pro život elfa? Může být elf pochopen dnešním lidstvem? Mohou lidé pochopit duši elfů, jejich čistou, neposkvrněnou duši a také jejich chování? Mohou elfové na Zemi přežít, aniž by byli nešťastní?

Lidé snadno pochopí elfí radost, neboť je skoro totožná s tou jejich. Duše člověka a elfí duše plesají stejně. Anebo tomu už tak není?

Říká se, že elfové jsou nesmrtelní. Ale lidé vědí nejlépe, že i to, co se zabít nedá, zabít lze.

Jak se zbavit depky :D

24. ledna 2010 v 14:02 | Happy |  Jak být šťastný
1) možnost: Zavřete se někam do tmy. Budete tam sami se sebou, budete sami. Nic vás nesmí rušit. Když se cítíte hrozně, jste ve tmě jako doma. Zůstaňte tam tak dlouho, dokud se v ní budete cítit dobře. Jakmile se v ní dobře, cítit nebudete, je čas vylézt! Ha! Je vám líp!

2) možnost: Pusťte si šílenou muziku, roztančete se a pak se začněte líčit a česat! V záchvatu crazy muziky budete mít na kebuli najednou crazy make up nebo účes! Tohle jsem vyzkoušela před pěti minutama! Ha! Je mi líp!

3) možnost: Pusťte si vtipný videa! Takhle jsem se zbavovala depky minulou zimu. Taky účinné!

První možnost trvá dlouho a když ze tmy vylezete, cítíte se tak průměrně, zato vám to ale déle vydrží.

Druhá možnost trvá tak středně, podle toho, jak dlouho se líčíte a jak dlouho trvá, než se dostanete do varu. Zpočátku máte radost a pak se začnete cítit normálně jako vždycky. Akorát, že po zákroku vypadáte trochu ulítle, mno.

Třetí možnost je nejkratší, ale taky nejméně účinná. Měli byste ji používat, jenom když máte návštěvu a potřebujete být šťastní jen na chvíli.


Vtípek pro nás němčináře :D

23. ledna 2010 v 10:38 | Happy |  O událostech, celebritách
Smrtijedi zajmou při jedné akci německé mudly. Tony Dolohov má za úkol udělat prezentaci. "Jméno?" "Was?" nerozumí Němec. Tony si do seznamu zapíše Was a jde dál. "Jméno?" ptá se druhého. "Was?" odpoví další zajatec. Tony si pomyslí, že asi bráchové a zapíše si zase Was. Přistoupí k dalšímu. "Jméno?" "Was?" nechápe třetí. To už Tonyho rozčilí a vrazí mu jednu pěstí do ksichtu, až to s vězněm sekne do sněhu. Němec se otřeseně posbírá ze země a drží si zakrvácený nos. "Warum? Warum?" Tony si to hned zapíše a spokojeně se usměje. "Já věděl, ty parchante, že to z tebe vymlátím."

Depersonalizace a derealizace

23. ledna 2010 v 10:16 | Happy |  Užitečné věci
Vladimir Boudnik Derealizace 1961.jpg (323×545)

Depersonalizace a derealizace (DP/DR) označuje velmi nepříjemné psychické stavy odcizení či oddělení od vlastního těla, jáství (depersonalizace) nebo okolí (derealizace). Depersonalizovaní prožívají těžko představitelné stavy cizosti, neskutečnosti či neexistence sebe a okolí. Svět a sebe v něm zažívají například jakoby v mlze, jakoby ve snu, odtaženě, nezúčastněně, vzdáleně, ploše, jakoby za oponou, jakoby za sklem, automatizovaně, nehmotně, nereálně, mrtvě a jinak. Ne zřídka se depersonalizovaný lekne při pohledu do zrcadla, neboť se vůbec nepoznává. DP/DR doprovázejí další symptomy, jako je ochuzení či ztráta emocí, empatie a motivace, zhoršení koncentrace, paměti, pocit zvětšování nebo zmenšování těla, změněné vnímání času a jiné.

Moc 10. díl - Líbím se ti?

23. ledna 2010 v 9:55 | Happy |  Povídky
Pomalu se plížím (na jedné noze) k trůnu, odkud se ozývá tichý zvuk dechu. Pro jistotu se plížím potichu, protože mi připadá... že na tom trůně princ právě odpočívá. Čím blíže jsem, tím jsem si jistější, že na něm princ spí. Trup se mu poklidně zvedá nahoru a dolů. Ztěžka oddechuje a jeho rána na tváři se pomalu mění ve strup. Tu ránu má asi z toho, jak bojoval proti těm povstalcům... A taky je z toho tak unavený.
Je to hezký pocit, sledovat někoho tak krutého, jak spí jako dítě, pohybuje víčky, rty, prsty. Vypadá najednou tak... Zranitelně... A odpočívá. V celém zámku je hrobové ticho, že by bylo slyšet pád připínáčku z vedlejší chodby. Snad i Cedrik už spí.
Po výstupu na pět schodů... Na pět pěkně vysokých schodů jsem už u něj nejblíž, jak to jenom jde. Jeho neobyčejně dlouhé vlasy mu částečně zakrývají jeho andělskou, leč klamavou tvář, jejíž nebeský vzhled kazí už pouze ta malá jizva, červené obočí ze znaků a červený proužek na bradě místo vousů. Když spí princ, spí celý zámek a všechno se uloží do neobyčejného klidu. Do takového klidu, až mě to děsí. Je to... jako klid před bouří...
I vitráže spí. Respektive ty postavy na nich vyobrazené. Opravdu. Vidím to. Mají zavřené oči, ale tehdy, když jsem našla tu knihu tajemství, byly všichni ti panáčci vzhůru. A zdálo se mi, jako by mě smutně pozorovali. Jako by volali o pomoc....
,,Odevzdej mi... Korunu ze světla..." zamumlá si Fobos do snu a trochu u toho pohne ukazováčkem... Jako by po někom něco chtěl... Korunu... Ze světla. Ze světla... Jak asi vypadá, když je z toho světla? A jde vůbec vidět? Je těžká, nebo lehká? A proč ji chce... No nic, jen se mu něco zdálo. Třeba to nemusí být nic... Při tom přemýšlení mi pohled sklouzne na jeho ruce. Princ má ruce krásné. Dlouhé, štíhlé, čisté. Nechce se mi uvěřit, že právě tyto ruce mají na svědomí tolik životů. A vůbec, on celý vypadá jako anděl. Žádný tyran. Anděl. Škoda, že všechno to, co vidím před sebou, jsou jen LŽI. Prachsprosté, špinavé lži, jimiž je obklopován celý zámek a už i já.


Najednou zpozoruju, že mě sledují dvě velké, tyrkysové oči. Okamžitě strnu do takového divného pozoru. Jen čekám a mám takový slabší pocit strachu... Princ se protáhne a pak si mě pobaveně prohlíží. Heh... Asi vypadám směšně, jak tu takhle stojím a snažím se tvářit trochu... Trochu normálně... Pořád mě zaujatě pozoruje.... Jsem tak... Směšná, nebo co?

,,Hm... Jak to, že nespíš?" zeptá se s klidným úsměvem. Bože, je tak falešný. Honem se snažím vymyslet nějaký jiný důvod, proč ho pozoruju, jak spí. Přece mu teď tady neřeknu, že jsem se dívala jak spí, jenom proto, že se mi líbí... Princ vstane z trůnu a začne mě dokolečka obcházet s rukama za zády, přičemž mu slabé světlo z oken vytváří krásné odlesky na vlasech. S každým jeho krokem jsou ty odlesky jiné. Má vlasy skoro až po zem... ,,No tak, jak to, že mě špehuješ při spánku?" Zastaví se přímo přede mnou, dá si ruce v bok a očekává odpověď. Ach jo, ale jaká má být moje odpověď? Zoufale nějakou hledám v jeho očích. Jsem úplně zoufalá. ,,Hm?" přiblíží se ke mně s přísným výrazem. Fobosi, netýrej mě. Já ti to nemůžu říct... Je tak těžké něco vymyslet... Já nechci...
Princ mě ale zaskočí jedinou větou, třemi jednoduchými slovy, které mi okamžitě vyrazí dech, že nejsem schopna jediné slabiky... ,,Líbím se ti?"
...........
On si toho všiml. On to ví. Ano, líbíš se mi. Líbíš, a moc. Ach jo. Jenže jsi tak strašně chladný a bezcitný... Tvoje srdce je černé jako ty růže v zahradě. Tvé oči, leč tyrkysové a zářivé, plné zloby a bolesti. Tvé vlasy, tak světlé a lesklé, tak těžké.
Jsi princ. Jsi krásný. Jsi krutý. Jsem jen služka. Jsem pro tebe nic. Kdybys zjistil, že tě miluju, vytřel bys se mnou podlahu. To nemůžu dopustit! To ne! Betty, vymysli něco!
,,Jen jsem se šla podívat, jestli opravdu spíte." řeknu co nejrozhodnějším hlasem, až to i mě samotnou překvapí. Princ udělá krok ke mně. Má takový posměšně udivený výraz. ,,Jestli opravdu spím? A copak je ti do toho, služko?" uchechtne se a mě je čím dál hůř.
Ach jo. Pane, nesmějte se mi. A neříkejte mi ,,služko".... Prosím.... Nechci, abyste mi připomínal, že jsem pro vás jen služka. Že jsem nicka...
,,Já... Jsem chtěla vědět, jestli vám už mám ustlat postel...." ,,Tu si stelu sám, jakmile se probudím." odpoví bez většího rozmýšlení. ,,Aha.... A.. A načechrat polštáře!!!" rychle dodám. Lžu. Já vím. Vidíte? Svět lží obklopil už i mě. ,,Betty, Betty...." kroutí hlavou smějící se princ, ,,Ty ani nevíš, kde můj pokoj je...." usměje se tak roztomile, že se asi rozplynu.
,,Notak, ukázal jsem ti ho snad? Víš, kde je?" Ach jo, co mám dělat? Jak se mám zachovat? Co mu mám na to říct? Stále mě drží pod krkem a naše nosy se skoro dotýkají. Jsem mu tak blízko, blizoučko... ,,Vidíš? Nevíš." dodá za mě ledovým hlasem. Pustí mě, vzdálí se a otočí se ke mně zády.
Zmizí. Jsem tu sama.
Tato povídka se mi nepovedla. Asi nemá dostatečně velký nápad, nebo neumím psát z pohledu postavy. Kdyby náhodou někdo chtěl, ať s tím pokračuju (o čemž pochybuju), ať tu napíše komentář. Já vím, jak mám pokračovat, všechno mám vymyšlené, ale ne a ne to tu nacpat.... :D



Gothic obrázky 002

22. ledna 2010 v 16:56 | Happy |  Pictures