Červen 2011

Derjalon 3. díl

23. června 2011 v 11:40 | Magorovo Wuhu |  Povídky
Eva dokončila své vyprávění, kterým pana Dreyhooa přivedla do rozpaků a přiměla ho přemýšlet. Dlouho nikdo neřekl ani slovo, do té doby, než si Dreyhoo podepřel hlavu a zkoumavě se Evy zeptal na klíčovou věc:
,,Váš manžel s vámi, zdá se, problém nemá, to jen vy s ním. Ten problém spočívá v druhu jeho práce. Co vlastně čekáte od těchto sezení?"
Eva tuto otázku nečekala. Uvědomila si, že nepřemýšlela nad tím, co by mělo být podstatou řešení problému... Chvíli mlčela, ale aby prolomila ticho, začala po chvíli přemýšlet nahlas.
,,No... Nelíbí se mi jeho práce... Asi by se to vyřešilo buď tím, že si na to zvyknu, nebo že ho přemluvím k tomu, aby dělal něco jiného."
I když Dreyhoo věděl, že druhá možnost díky Derjalonově tvrdohlavosti nepřipadá v úvahu, nechal Evu domluvit a trpělivě přikyvoval. Lidé nemají rádi, když je někdo přerušuje, na to už si zvykl.
,,Zaměřme se na tu první možnost. Myslíte, že je možné, abyste se spokojila s vrahem?" položil Evě další zapeklitou otázku. Po půlminutě zarytého mlčení Eva váhavě odpověděla: ,,Myslím, že ano."
,,Co vám v tom brání?" vrtal dále Dreyhoo. ,,Proč si myslíte, že se s tím spokojit můžete, ale momentálně to možné není? Co vám brání?"
Evu ihned napadla jasná odpověď. I když si nebyla jistá, jestli bude ,,správně", tedy jestli pomůže situaci vyřešit, vyhrkla:
,,Strach. Mám strach, protože se nebojí konflikty řešit násilím. A možná, po letech, kdyby mě přestal milovat... Radši nemluvit. A taky by ho mohli zavřít. A co potom já? Ale především vítězí strach, že mi něco udělá."
Pan Dreyhoo přikývl. ,,A jsme zase o kousek dál."
Eva se usmála a on pak pokračoval:
,,Váš manžel možná vraždy bere jen jako práci. Ve vašich vyprávěních se jeví jako jinak docela laskavý člověk, i když trochu - ehm - řekněme zarytý." usmál se. ,,Ale musí existovat něco, co vás přesvědčuje, že by mohl své zabijácké nadání použít i v soukromém životě. Povězte mi, čím vám naposledy nahnal strach?"
,,No... Tou krvavou košilí..." odvětila rozpačitě Eva.
,,Nenene. Myslím jeho chování k vám. Bylo znát, že v příhodě s košilí o tom nechtěl mluvit, ale jinak k vám byl milý... Potřebuji znát situaci, ve které se k vám choval tak, že jste měla pocit, že vám něco udělá." upřesnil dotaz Dreyhoo.
Eva přemýšlela dlouho, předlouho. Pak jen bezmocně zakroutila hlavou a pokrčila rameny.
,,Vím, že se něco takového přihodilo, ale nevím co a ani kdy. Možná si vzpomenu příště."
Pan Dreyhoo se usmál a prohlásil: ,,To nevadí. Stejně už máme hodně hodin, přijde mi další klient. Ještě mi v rychlosti řekněte, co jste si z tohoto sezení vzala?"
Eva se krátce zamyslela a prohlásila: ,,No. Klíč k řešení je vlastně v tom, že se spokojím s tím, co mám. Teď jenom zjistit, jak se zbavit strachu z vlastního manžela."
,,Výborně." pochvaloval si pan Dreyhoo. ,,A proto, kdyby se stala nějaká situace, ve které byste se panem Slarhem cítila ohrožená, zapište ji. Potřebujeme se chytit něčeho konkrétního." ukončil debatu manželský poradce a podal jí kartičku s příštím datem sezení.
,,Bylo by fajn, kdyby příště přišel i pan Slarh."
Eva ostýchavě zvedla kabelku a s rozloučením se vytratila z budovy.

Večer, když manželé Slarhovi ulehli ke spánku, ozval se po pár minutách marného usínání Derjalon:
,,Evi, spíš?"
Eva se otočila čelem k němu. ,,Ještě ne, ale jsem docela utahaná."
,,No... Já se jenom chtěl zeptat... Jak dopadlo sezení?" pokračoval Derjalon a pohladil ji po rameni.
,,Zatím se na tom pracuje... Ale mám pro tebe dobrou zprávu." odpověděla.
,,Jakou?" Derjalonova zvědavost nebrala konce.
,,Možná si na tu tvoji práci i zvyknu."
Derjalon se zamračil, a to pořádně. ,,Rozebírali jste moji práci, a to beze mě? Nějaké detaily, nebo jenom to, že jsem vrah?"
,,Ne, žádné detaily." odpověděla Eva. ,,Ty ani vědět nechce."
,,A co chce vědět?" dychtil Derjalon a zněl velmi podrážděně.
,,No... Proč se tě bojím." odvětila a Derjalon se prudce posadil.
,,Cože?? Tak ty se mě bojíš? Jak to? Celou dobu jsem se k tobě choval jak nejlíp jsem uměl! To si nezasloužím." nevěřil svým uším.
,,Nesmíš se mi divit, Done..."
Don byla Evina oblíbená zkratka manželova jména.
,,Bojím se, že k vraždám a násilnostem nemáš díky své práci daleko.."
Prohlédla si ho. Zdálo se jí, že zesílil. Na rukou se mu rýsovaly svaly a jeho břicho zdobila vánočka. Eva zakroutila hlavou.
,,Co to povídáš? Ty si vážně myslíš, že bych ti dokázal zkřivit vlas?" naštval se Derjalon. Brunátněl víc a víc.
,,No... Teoreticky by k tomu mohlo dojít..." pípla Eva.
,,To mě dost urážíš!"
,,Možná teď, ale co bude za pár let... Možná... Když mě přestaneš milovat..."
To už Derjalon nevydržel. Postavil se a vzal si do ruky peřinu i s polštářem.
,,Tak abych tě náhodou nezmlátil, třeba ve spánku." a odešel do vedlejší místnosti a zavřel za sebou dveře. Eva zaslechla, jak ještě nadává při rozkládání gauče.
Vlastně se jí to zrovna hodilo, protože o všem potřebovala ještě hodně popřemýšlet...

Fotky z Francie

23. června 2011 v 11:04 | Magorovo Wuhu |  My world
http://www.facebook.com/media/set/?set=a.1753558246522.2088744.1465917925&l=aae736aa80 - tady máte album z Francie! Byla jsem v Cannes, Saint Tropez, v Monaku a dalších městečkách!


Derjalon 2. díl - Dvě tváře

7. června 2011 v 9:29 | Magorovo Wuhu |  Povídky
,,Cože? Vrah? Děláte si ze mě šoufky, že ano?" nevěřil Dreyhoo a nasadil profesionální úsměv, který naznačoval Evino bláznovství.
,,Nedělám si z vás nic, pane Dreyhoo. Říkám vám pravdu. Ani mně se tomu nechtělo věřit." odpověděla, zamrkala a prohrábla si své mikádo.
,,A kde jste přišla na takové zjištění?" stále nevěřil svým uším pan Dreyhoo.
,,No... To vám bylo tak..."

FLASHBACK
,,Derjalone!!!"
,,Co je? Už jdu."
,,Vysvětli mi tu krev!!!"

Derjalon přiběhl k rozrušené Evě a rozhlédl se po pokoji. Najednou uviděl po Evině pravici topení a na něm... Téměř suchou, skrz naskrz zkrvavenou košili!
Chvíli na ni zíral, v obličeji výraz naprostého zmatení. Byl v rozpacích a nevěděl, co na to říct.
Co říct? Že se zranil? To bylo krve, že by si musel useknout obě paže!
Tak tedy že zabil Marka Rangera za 500 tisíc? Tomu by nevěřila. A jestli ano, byl by to obrovský průšvih!
Ach ne, proč si nepřečetl nějaký manuál ,,jak prát" než to do té pračky hodil? Vypadá to jak zkrvavený hadr! Fuj, a to byla jeho oblíbená košile. Tak už si ji asi nikdy nevezme na sebe... Hm, škoda.

,,Tak řekneš mi k tomu něco?"

Derjalon se nadechl, ale stále nevěděl, co říct. Tak jen zabručel: ,,Ne."
Tentokrát byla v rozpacích Eva. Má to cenu, páčit to z něj? Nebo jí to časem řekne sám? Nebo ho má zkusit navést na to, aby jí to prozradil?
,,Dobře, tak nic neříkej, ale dnes v noci asi neusnu. PŘIJDEŠ JAKO BY NIC, HODÍŠ TADY KRVAVOU KOŠILI A PAK MI NIC NEVYSVĚTLÍŠ? Tvoje volba."

Ach jo! Podepřel si hlavu Derjalon. Proč to ten zas***** Jack nevyhodil, když viděl, že se to nevypralo? Proč to na topení dal takhle? Copak tu krev neviděl?
Na Derjalonově výrazu byl znát vztek a taky to, že je v pasti. Chtěl z ní ještě alespoň na chvíli uniknout.
,,Nic ti k tomu říkat nebudu. A usneš určitě, v jednu jsi vždycky tuhá, ať se děje co se děje."

KONEC FLASHBACKU

Dreyhoo se usmál a řekl na to:
,,To ještě nemuselo znamenat, že je vrah..."
,,Vážně? A co jiného to tedy mohlo znamenat?" ohradila se Eva a naštvaně si pana Dreyhooa prohlížela.
,,No... Já nevím..." znejistěl najednou. ,,Třeba jen přejel srnu."
,,To by mi ale řekl. Neměli jsme před sebou žádná velká tajemství..." zavrhla jeho odpověď Eva. Znovu si prohrábla svůj blonďatý účes a dala si nohu přes nohu. ,,Tak poslouchejte dál, toto ještě není všechno."
,,Dobře." Dreyhoo se opět posadil na své křeslo a pozorně poslouchal Evino vyprávění.

FLASHBACK

Večer seděla Eva na gauči a přemýšlela o té příhodě se zkrvavenou košilí. Kladla si složité otázky, z nichž jedna vystupovala nejvíce - proč jí k tomu nechtěl nic říct?
Podívala se na hodinky na svém mobilu. Ukázaly jí 1 hodinu ráno. Evě se však spát nechtělo ani v nejmenším...
Už pár měsíců měla podezření, že před ní její milovaný manžel něco skrývá. Avšak to, že je vrahem, by ji nikdy nenapadlo. Jenže nyní do sebe všechno tak zapadá...
V předsíni se najednou rozsvítilo světlo a křehká blondýna zpozorněla. Ve dveřích se objevil Derjalon, zamračený jako nikdy. Tiše si sedl k ní a vzal ji kolem ramen.
,,Evo, pojď už spát..." zkoušel ukončit její bdění.
,,Ne, Derjalone." odpověděla krátce a rozhodně. Dala mu pusu na tvář a zašeptala: ,,Dobrou noc."
Derjalon se však odbýt nenechal. Ovinul Evu svým tělem oblečeným jen v trenýrkách a řekl jí na to: ,,Musí ti být zima. V ložnici můžeš přemýšlet v teple... Je tam bez tebe smutno a prázdno."
Eva se usmála nad představou, že bude o Derjalonovi přemýšlet v jeho náručí a pomalu přikývla.

Cestou se Derjalon nemračil o nic méně. Když vešli do ložnice, lehli si až těsně k sobě.
Leželi takto asi deset minut, když v tom Derjalon najednou začal tiše promlouvat:
,,Evo, co jsi vydedukovala, když jsi viděla tu košili?"
Eva však mlčela, protože se bála, že její teorie ,,Můj manžel je vrah" je jen pouhé bláznovství.
,,Nemyslíš si, že jsem někoho zabil?" tázal se dál. Eva místo pravdy odpověděla: ,,Ne, nemyslím. Jen nevím, z čeho by to mohlo být... Té krve tam bylo hrozně moc..."
Neopovážila se Derjalona znovu zeptat, proč tam ta krev byla. Zavřela oči a snažila se usnout. Derjalon však ještě neskončil.
,,Takže ty věříš, že jsem nikomu nezkřivil ani vlas?"
,,Věřím." váhavě odpověděla Eva. Začínala mít strach. Co tím Derjalon sleduje?
I v té tmě bylo vidět, jak jsou na ni jeho černé oči upřené. Leželi oba na boku, naproti sobě, a hleděli si navzájem do tváří.
,,Nerad jsem tě zklamal." zazněl naposledy jeho hlas. V Evě tato věta kupodivu nevyvolala žádné otázky. Nejspíš už byla unavená z toho přemýšlení.
Oba okamžitě usnuli.

KONEC FLASHBACKU

Radost z pozývání

3. června 2011 v 13:56 | Magorovo Wuhu |  My world
Také rádi pozýváte své kamarády nebo známé? Pro ty, kteří se mnou tuto zálibu mají společnou, jsem připravila takové zajímavé zamyšlení, proč tak rádi pozýváme (tedy když na to máme) .

Proč člověk někoho rád pozve?
Na světě funguje princip akce a reakce ve všech sférách. Naše vztahy jsou jakýmisi malými obchody, stejně jako všechno na tomto světě, co je spravedlivé. Nespravedlivé věci teď nechme stranou.
Já tě miluju, ty mě miluješ. Já tě mám rád, ty mě máš rád. Já ti pomůžu, odměnou mi je to, že za tebou můžu přijít s prosbou. Já tě pozvu...

Když druhého pozveme, koupíme mu například kávu. Odměnou nám je to, že si ten dotyčný tu kávu vypije s námi, když taky pijeme kávu. Dobře se nám u pití kávy vedou rozhovory, ale proč?
Jistě, samozřejmě se můžeme jen tak potloukat po ulicích a klábosit jen tak u ničeho. Podle mě je však lepší hovořit u nějaké nenáročné činnosti, jakou je například to pití kávy. Otázkou zůstává: proč?
Snad je to kvůli chvílím mlčení, ve kterých pijeme kávu než abychom se je snažily zaplnit tématy, které se stanou pro náš rozhovor slepými uličkami. Možná právě mlčení má ten význam, že máme čas vymyslet smysluplné pokračování konverzace. A v těch chvílích je třeba taky něco dělat... Pít kávu. Když už nás nic nenapadne, aspoň ji můžeme před druhým vychválit.

Musím končit, stejně už mě nic jiného nenapadá.

Ňáká taká vystresovaná...

2. června 2011 v 10:25 | Magorovo Wuhu |  Když je mi nijak
Asi bych měla zase začít běhat. Mám blbou fyzičku. Ono to fakt na ten stres asi pomáhá, dneska jsem vyšla z těláku celá vysmátá.

Jo, mám stresy, celej den v jednom kole. Nabitý odpolední program mi neva, ale ty fofry ve škole teďka, jak mi furt něco nejde, něco nestíhám, něco nemám dopsané a dodělané...

Musím si od někoho opsat tři stránky do bioly. Nejde mi formulář, ani profka neví, co s tím (najdete ho na stránce kackacer.ic.cz/web/objednat.php). Nemám herbář, měla bych ho odevzdat do příštího týdne. Nepsala jsem 2 písemky z bioly, takže jestli mě z toho vyzkouší, tak jsem v řiti, bo to neumím. Jsem nedospaná, včera jsem až do jedenácti přerovnávala a dopisovala biolu. Neumím chemii, budem psát. Taky budem psát z hudebky. Aspoň děják už je v suchu.

Léééze Káča po stěně, po stěně, po stěně...

2. června 2011 v 7:49 | Magorovo Wuhu |  Novinky
V pondělí jsem byla poprvé na horolezecké stěně, na našem gymplu. Vytáhl mě tam můj přítel a já nadšeně souhlasila, protože jsem vždycky měla ráda lezení po stromech a vůbec lezení na všecko možné, a skály mě vždycky lákaly, tak jsem si říkala, že to mileráda vyzkouším. Letos ta stěna bude max dvakrát, takže to zaplatím až v září, a budu chodit i ve čtvrtky :) Popíšu vám, jak to probíhalo, pro ty, které by to lákalo. Už na začátku říkám - pokud vás to láká, jděte do toho!

- Nejprve odmotáte lana, na které budete lozit. Začátečníci by si měli vybrat co nejlehčí stěnu - takže žádné převisy, šikmé zdi, malé úchyty. Protože na to jednoduše ještě nemáte.
- Pak si nasadíte tzv. sedák. Poutka musíte mít vpředu, pevně se zavážete. K tomu se pak připoutá lano.
- Pak půjdete ke stěne, na kterou chcete lozit!
- Zkušení kolem vás naučí dělat správný horolezecký uzel. Konec lana správně protáhnete přes poutka a pak zapletete zpátky do uzlu, zkopírujete ten uzel a pořádně utáhnete.
- Někdo druhý si opačný konec lana připne k sobě a bude vás jistit.
- Lezete!

když jistíte:
- Vezmete si speciální poutko
- uděláte speciální uzel
- Připnete si poutko k sedáku
- A jistíte takhle: Levou rukou táhnete dolů a pravou táhnete lano nahoru přes to poutko.
- když dotyčný padá, uvolníte sevření lana tak, aby padal optimální rychlostí!

nic těžkého. Akorát, že už po jednom lezení byly moje ruce už úplně mrtvé, takže jsem podruhé už vylézt nemohla. Vždycky jsem měla slabé ruce. mamka říkala, že když ostatní děti padaly na držku, zachytily se o ruce, kdežto já jsem spadla vždycky i na tu držku :D

no dneska jdu lozit zase, tak snad se mi povede líp :D Holt se nesmím bát riskovat, no :D