Březen 2015

Pro všechny, kdo mají rádi WITCH!

22. března 2015 v 18:07 | Magorovo Wuhu |  News
Čaute, právě jsem, pro všechny milovníky, sběratele i prodávající časopisu WITCH, založila novou facebookovou stránku s novinkami ohledně výhodných nabídek nebo zajímavých scén z komiksů. Přidejte se! :)

https://www.facebook.com/milujemewitch

V čem mám problém se společností a v čem má společnost problém se mnou

10. března 2015 v 20:33 | Magorovo Wuhu |  My world
Mám za to, že některá pravidla slušného chování a etikety by se měla zrušit nebo přepsat, protože jsou buďto hloupé, nebo naprosto zbytečné.
Ale připouštím, že některé věci, které nedělám, bych dělat měla.. Ale ujišťuju vás, že ničím, co dělám či nedělám, nemyslím nic špatného.

NEDĚLÁM:
- Kašlu na etiketu. Kašlu na ni. Je mi jedno, jestli jde první chlap nebo já. Jestli má podat ruku první chlap nebo já. Jestli mám jíst touhle vidličkou nebo támhletou vidličkou. Jsou to kokotiny a lidi jsou fakt divný, že se něčím takovým zabývaj a něco takového se učí.

- Nesnáším vykání. Jako vykám, to jo, ale jakmile vycítím, že vykat nemusím, prostě nevykám. S úctou to nemá nic společného, jen si prostě myslím, že jsme všichni stejné opice a to, že si někoho vážím, nemusím prokazovat tím, že se od něj "oddálím" vykáním.

- Nedělám okliky, říkám pravé důvody, nazývám problémy pravými jmény.

- Neupejpám se. Takové to zdvořilostní upejpání, když člověk vytrvale odmítá šálek čaje a přitom má v krku saharu, mi přijde pitomoučké. Ale samozřejmě nezapomínám děkovat!

- Někdy neposlouchám, když na mě někdo mluví. Zdá se, že můj tok myšlenek je pro mě důležitější než konverzace. Proto dávám přednost hvězdám na obloze / horám za okny / obrazu na stěně / čemukoliv, co mě zaujme. Sry..

- Když mám špatnou náladu, s nikým se nebavím. Dělám, že nikoho nevidím. A nezdravím.

- Nekalím. A nerada spím v cizí posteli.

- Často mluvím o ošemetných věcech a taky sexu.

- Nejsem slušná, když jsem nasraná nebo smutná. Neumím se přetvařovat.

- Nepřemýšlím večer. To znamená, že když do mě někdo něco hustí večer, neposlouchám ho. Když se mi chce spát, dokážu být i zlá.

- S lidmi, kterým nevěřím, se prostě nebavím.

- NIKDY nikoho nepomlouvám ani nezesměšňuju. To je nejhorší prasáctví.

- Nepoužívám sarkasmus k tomu, abych mohla někoho efektivněji urazit.

- Neurážím se hned. Napřed se zamyslím nad tím, jak to vlastně ten člověk myslel, než začnu vyvozovat závěry.

DĚLÁM

- Když mám dobrou náladu, zdravím všechny, se kterými jsem prohodila minimálně jednu přátelskou větu. Kéž by to dělali i ostatní!

- Když vidím někoho, kdo potřebuje pomoc, pomůžu mu, i když toho člověka neznám. To by sakra měla být samozřejmost!

- Pustím starší sednout, když je v buse plno.

- Při hlazení zvířat si sundávám rukavice. Je to taky docela blbost, ale prostě mám potřebu ukázat jim trochu slušnosti.

- Když mluvím s dítětem, čupnu si, ať jsou naše oči na stejné úrovni.

- Všechny kolem sebe povzbuzuju jako neúnavný fanda.

- Jsem fanda facebooku - když se s někým seznámím, přidám si ho do přátel a zkoumám, jaký má životní styl, vkus a tak.

- Někdy se bavím s neživími věcmi, jakoby to byli lidé.

- Ke kočkám, psům a dětem se chovám jako k sobě rovným. Nejsem víc než oni. Ani vy nejste.

- Když toho mám hodně na srdci, často zapomenu pozdravit a jdu přímo k tématu.

- Používám dva druhy "promiň". První - no tak promiň no - není myšleno vážně a říkám ho často. Druhé - odpusť mi, prosím - je myšleno smrtelně vážně, ale neříkám ho a místo toho dělám něco proto, abych to odčinila.


Kdyby mě ještě něco napadlo, přidám to sem. A vy mi napište, co specifického děláte vy a co byste třeba čekali od lidí za slušnosti, ale lidé je bohužel nedělají.

Věděli jste, že v Japonsku je několik verzí slova "já" a různých oslovení a vět, seřazených podle zdvořilosti? Koukněte se na japonská pravidla slušného chování, zatne vás!

Ne, Platone.

3. března 2015 v 21:03 | Kateřina Váchová |  My world
- Platon dospívá k tomu, že láska je touha po něčem nebo někom, kdo/co tu není
- Když se nesetkají, touží po moudrosti, platonická láska = nejvznešenější činnost. Láska vede k překročení hranic do světa idejí.
- mluví i o tom, že by měla být platonizována homosexuální láska.

Platonická láska je ta nejvznešenější činnost a nejčistší forma lásky? Kecy v kleci. Když někoho platonicky milujeme, milujeme bůhvíco. Dalo by se to popsat, to co milujeme, jako představa onoho člověka sobecky přetvořená k obrazu našemu. A tohle má být vznešená, čistá láska? Možná by bylo lepší, kdybychom toho, koho tak strááášně platonicky milujeme, nejprve poznali zblízka a objevili všechny jeho/její chyby, než si řekneme "jó, tohohle/tuhle já miluju". Možná, že když toho člověka poznáme celého i s chybami, milovat ho přestaneme. Láska jde do kelu - o tomhle nejspíš Platon mluví - kdežto když toho člověka nikdy nepoznáme, láska zůstává. Fajn, to beru. Ale tohle NENÍ ta nejlepší láska. A už vůbec ne nejvznešenější činnost. Vzdychat nad obrázkem někoho, koho sotva kdy uvidíte, je výsadou nezralců. S takovou láskou čím dřív seknete, tím líp.

Představte si, že toho člověka poznáte ze všech stránek. Jste s ním pět let, deset let, dvacet let, padesát let. Zažili jste s ním hodně, prošli jste si všemožnými hádkami a handrkovačkami (hádky kvůli malichernostem), nesčetněkrát jste dotyčnému pomohli, nesčetněkrát pomohl on vám, znáte všechny jeho přátele a příbuzné a on zase ty vaše, víte, co ho baví, co ho sere, co nechce, čeho se nejvíc bojí, nad čím se dělá (uvádím to tu jakožto tu nejosobnější informaci, jakou můžete o člověku mít - ne proto, že bych byla nějakej úchylák.. I když - hm - jsem. :D)
Kde jsem to skončila? Á, už vím.

Zkrátka, když vidíte člověka, do kterého se poté platonicky zamilujete, zkuste si představit sami sebe ve vztahu s dotyčným. Ehm, ehm, jde to vůbec? Fungovalo by to? Máte stejný nebo aspoň podobný životní styl? Dělá něco, co nemáte rádi (třeba lže, má pět ženských najednou, furt někde lítá,..). Tyto vlastnosti vám zdálky můžou připadat jako krásná výzva a něco, co vás tak trochu přitahuje, ale když se na to podíváte pěkně zblízka, ne-li pod lupou, třeba uvidíte, jak uboze krátce by ten vztah trval.. Ale třeba taky ne.

Tak pokud uvidíte, že pokus získat toho člověka má cenu, na co sakrrrra čekáte, lenoši? Běžte za ním/za ní a pozvěte dotyčného na něco dobrého. Přijme-li, máte vyhráno. Odmítne-li, nezbývá než se s tím smířit a nebo doufat, že si to rozmyslí.

Dejte platonické lásce sbohem. Ničí vás. Zamlžuje mozek. Opravdická láska je milionkrát lepší! Miliardkrát!