Listopad 2015

Jak to mám s lidmi já

14. listopadu 2015 v 8:38 | Magorovo Wuhu |  My world
Ahojte, zas píšu po strašně dlouhé době, já vím.
Před pár dny jsem se rozhodla, že si zapíšu všechno, co nějak souvisí s tím, jak komunikuju s lidmi, a všechno, co je očividně odlišné.
Kdybyste se se mnou náhodou chtěli bavit, tak si myslím, že by vám tohle mohlo ohromně pomoct. :) Ale samozřejmě není nutnost to číst :D Jakože "Chceš se mnou mluvit? Přečti si napřed pravidla!" :D :D :D Ne, nic takového :D Je to jen záznam pár věcí, které dělám a říkají víc, než by kdo čekal. :) Budeme pořádkumilovní a začneme od toho úplně prvního - od pozdravu. :)

1. POZDRAV
Ahoj - Nejčastější. Pokud se usměju jen lehce, znamená to, že se s tebou nechci moc bavit. Asi nemám dobrou náladu. Pokud se u toho ale usměju doširoka, nebo dokonce na tebe vyvalím oči, znamená to, že očekávám konverzaci a zřejmě tě považuju za kamaráda/kamarádku.
Tipy: když tě nepozdravím, neznamená to ještě, že tě ignoruju! Pokud se na tebe ani nepodívám, znamená to, že jsem tvůj pozdrav neslyšela. Často se taky stává, že si myslím, že to bylo na někoho jiného. A to se může stát, i kdybys stál/a pouhý metr ode mě! Nic si z toho nedělej a normálně do mě žduchni. Budu ráda! :) Horší to ale je, pokud tě vidím a přesto neodpovím. Lehký úsměv bez pozdravu znamená, žes mě něčím zklamal/a, ale budeš-li chtít, můžeme to rychle smazat a začít od začátku. Nejnepřátelštější je, když nepozdravím a místo toho pomalu kývnu hlavou, a mám u toho takový divný, pátravý pohled. To radši hned zmiz, asi ses mi něčím zhnusil/a, což může být i tím, že ses třeba špatně zachoval/a k člověku, který je mi blízký, nejen ke mně.

Dobrý den - občas ze mě vyklouzne omylem, i když to v dané situaci není vhodné, protože jsi mě pravděpodobně předtím nikdy neviděl/a :D Znamená to, že máme v tu chvíli něco společného, např. výtah, ve kterém jedeme, budovu, ve které pracujeme, apod. :)

Nazdar, čáu,.., zkrátka cokoli jiného než ahoj - necítím se vůbec nervózní :)

Jsme známí, ty někde stojíš a já jdu za tebou, i když to nečekáš, protože ti obvykle jenom řeknu ahoj a jdu dál - mno tak to mám naprosto příšernou náladu! ZACHRAŇ MĚ! :D

2. POSTOJ, FYZICKÝ KONTAKT
! toto platí jen když to udělám já jako první !
Podání ruky - jsem nervózní, naznačuju tím určitý odstup. Zatím s tebou chci mít jen formální vztah.
Polibek na tvář - jsi součástí mojí rodiny
Polibek na čelo - Nosím tě v srdci a budu tě chránit, VELMI osobní
Pusa na pusu - většinou jen rodina - jsi krásný/á
Francouzák - přitahuješ mě (pouze přítel :D )
Plácnutí po zadku - Jsme si blízko, cítím se ve tvojí společnosti dobře

Objímání - tak to je spešl případ. Chci ti nabídnout blízké přátelství, ale zjišťuju napřed, jestli bys o něco takového vůbec stál/a. Proto tě, většinou při loučení, obejmu. Nečekáš to a tvoje objetí prozrazuje hodně o tom, jak na tom u tebe jsem. :)
- ucukneš, nemáš rád/a fyzický kontakt - pak toto není správná cesta, jak to zjistit, očividně :)
- váhavé, lehké objetí. Skoro tě necítím, jako kdybych objímala vatu - a jéje, no tak nic. Budu radši, když zmizíš.
- lehké, skoro tě necítím, ale trvá to dlouho, někdy se dokonce třeseš - nechceš mě ztratit (neboj, zůstanu)
- krátké, ale pevné - jsi vůči mě otevřený/á. No, aspoň vím, že ti nevadím :)
- pevné, dlouhé - takové dávám já - jsme blízcí přátelé. Super!! :)

Někdy mi podáš ruku a i když se skoro neznáme, stisknu ji nenormálně, zboku, takhle:
a přitom se třeba skoro neznáme. Udělám to instinktivně, nedokážu to ovlivnit. Znamená to, že momentálně nejsem ve své kůži a chci zmizet. Jsem nervózní. Není to ale tebou.








Když mi líbáš ruku při seznámení - není to pro mě příjemné. Odpusť si to, prosím.
Chytíš mě za kozy - buď jsi můj přítel, nebo ode mě dostaneš po držce :D (a od něj taky)

3) KOMUNIKACE, SKRYTÁ SDĚLENÍ
Když tě potkám - pokud řeknu jen ahoj, až tak moc mě asi nezajímáš. Pokud už k tomu ale přidám "jak se máš", tak tě mám ráda a očekávám trošku obsáhlejší odpověď než jenom "dobře". To, že se nezeptáš na oplátku, považuju podvědomě za projev toho, že zas nezajímám já tebe. Že tě otravuju. Stáhnu se mírně zpátky, ale obvykle to na mě nepoznáš.
Druhy small talku - krátkým nazačuju zájem o přátelství. U delšího, nepříliš zajímavého small talku tvoje kamarádka už jsem, jenom se cítím nervózní, protože vím, že ty to tak nemáš a považuješ mě jenom za známou.

Skrytá sdělení při normální konverzaci:
- bavím se s tebou v pohodě, ale vypadám nervózně, mám křečovitý úsměv, můj smích zní divně - jsi mi sympatický/á, ale ještě ti nevěřím, protože se známe teprv chvíli
- neusmívám se - zmiz, něčím ses mi znechutil/a
- konverzace se zasekne, nevím, co říct, mám nervózní úsměv, očima uhýbám - asi sedíš/stojíš příliš blízko a narušuješ mi osobní prostor. Když se vzdálíš, mohlo by se to spravit.
- mnu si rty - přemýšlím si svoje, neruš moje myšlenky, nemluv se mnou.
- mluvíš se mnou, ale já se občas podívám jinam - mluvíš moc, nech mě vydechnout :D
- mluvíš se mnou, já se dívám jenom na tebe a úsměvem tě pobízím - to ještě neznamená, že tě vnímám :D znamená to jen to, že se tě SNAŽÍM vnímat. Pokud ale sedíme např. v hospodě nebo v hodině, kde mluví ještě někdo jiný, hlasy se mi slívají dokupy a já neslyším nic, ani kdybych se posrala x(
- pokud mrknu do strany a přidám tenký úsměv, tak žřejmě děláš něco, s čím nesouhlasím, ale je to tvoje věc.
- semknu rty, svěsím hlavu a kývnu - právě jsi řekl/a to nejhorší, co jsi říct mohl/a :D
- kraťoučký pohled doprava, mrknutí a přesunutí očí zpátky na tebe - právě jsi udělal/a lingvistickou chybu, ale nechcu rýpat :D

Najednou ti začnu tykat - ne, není to omyl. Znamená to, že tě řadím do své věkové skupiny a že v tvojí přítomnosti nejsem nervózní. Buď rád/a! :)
Říkám nesmysly, zpívám "Byl jeden pán", tančím, blbnu, šaškuju - dodávám si energii a dobrou náladu pro nastávající aktivity (třeba jdu do práce, do školy či co já vím)
Omylem ti řeknu "mami" nebo dokonce "babi" :D Ano, i to se může stát! :D - opět nic negativního :D Jen je mi s tebou dobře, jsi mi velmi blízký/á a to, co dělám nebo říkám, často dělám nebo říkám doma nebo u babičky. A možná tě považuju i za oporu. Nic víc v tom nehledej, já sakra vím, že nejsi moje máma ani babička :D :D

4. SOCIÁLNÍ SÍTĚ A KOMUNIKÁTORY
- facebook - to je pro mě hlavní komunikátor. Přátelé na fb jsou lidi, které jsem aspoň jednou viděla osobně a pamatuju si to. Je to můj adresář. Pokud jsem ti aspoň jednou za celou dobu napsala jako první, pak mě zajímá tvůj život a ráda se podívám na to, jak se ti zrovna daří. Nejhorší je, když si někoho přidám do přátel a on mě ne, přitom jsme se viděli stokrát a máme dokonce víc než 10 společných přátel, které dobře znám a potkávám je často.





Y U NO ADD ME?! :D


- e-mail - nejformálnější komunikátor, a to i moje osobní mailová adresa (vlastně používám jenom jednu, akorát přímo v práci čtu maily na jiné)
- mobil - pouze pro nejnutnější případy. Nesnažte se mi dovolat, stejně se nedovoláte :D mám ho vybitej/vyplý zvuky/vyplej signál/nemám kredit/nechala jsem ho doma.. :D


Tak to by bylo asi všechno :D Stejně to nikoho zajímat nebude :D Kdyby mě něco napadlo, ještě to sem přidám :)